4
Základní ošetřovatelské postupy v péči o novorozence
Obr. 4.15 Inkubátor Chirana (z archivu autorky)
4.2 Otevřená vyhřívaná lůžka Kromě inkubátorů zajišťovala teplotní prostředí novorozencům také otevřená vyhřívaná lůžka. Jedním z prvních komerčně vyráběných bylo lůžko Sierracin Cradle Warmer® (obr. 4.16), které mělo zabudována vyhřívací vlákna v plastovém krytu nad dítětem. Oba konce krytu byly otevřené. Dítě mělo na bříšku termistorové čidlo, prostřednictvím kterého si regulovalo teplotu vyhřívání (Friedman et al., 1967). Současná vyhřívaná lůžka se postupně vyvíjela z původního nápadu Agateho a Silvermana, který popsali v článku publikovaném v časopisu Pediatrics v květnu roku 1963. Chtěli vytvořit systém, který by dovolil udržovat tělesnou teplotu dítěte na nastavitelné úrovni, aniž by na něj měla vliv vlhkost prostředí. Proto nejprve nalepili na vnitřní stěnu (strop) inkubátoru topná chromovaná vlákna, která ji vyhřívala na 60 °C. Vytvořené teplo potom zahřívalo dítě, uložené pod těmito vlákny. Aby nedošlo k popálení kůže dítěte nebo k jeho podchlazení, zhotovili čidlo, které mu nalepili na kůži bříška a které reagovalo na zvýšenou nebo sníženou teplotu kůže alarmem (Agate, Silverman, 1963). První praktickou aplikaci zářiče jako jediného zdroje tepla umístěného nad lůžkem popsali Joseph Du a Thomas Oliver v roce 1969. Zářič byl umístěn 60–64 cm nad resuscitačním lůžkem na porodním sále a měl výkon 400 wattů. Dal se snadno sklonit, ale neměl žádný 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS182756
Zajišťování teplotního prostředí
4
alarm. Mikroprostředí, které vytvářel, neinterferovalo s prostředím pokoje (obr. 4.17).
Obr. 4.16 Vyhřívané lůžko Sierracin Cradle Warmer® (dostupné na http://ntrs.nasa.gov/archive/nasa)
Obr. 4.17 Vyhřívané lůžko z roku 1969 (publikováno v Du, J. H.; Oli ver, T. K. The Baby in the Delivery Room. J.A.M.A., 1969, Feb. 24, vol. 207, no. 8, s. 1502) 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS182756
4
Základní ošetřovatelské postupy v péči o novorozence
Dětem, které byly pod zářič uloženy, byla v pravidelných intervalech měřena tělesná teplota v rektu, na kůži bříška a na plosce nohy. Zatímco teplota v rektu a na plosce nohy se v prvních 30 minutách po narození snížila v průměru o 0,9 °C, teplota kůže bříška stoupla v průměru o 1,6 °C. Po dalších 30 minutách byl rozdíl mezi teplotou v rektu a na břiše pouze 0,1 °C (Du, Oliver, 1969). Na konci éry „hands-off“ došlo k výraznému pokroku ve vývoji pomůcek, protože se začala rozvíjet intenzivní péče, která se přesunula z porodních sálů na novorozenecká oddělení (obr. 4.18). Čím intenzivnější péče byla poskytována, tím více bylo třeba mít volný přístup k dítěti. V souvislosti s tepelnými zářiči však vznikaly problémy z přehřátí nebo podchlazení dítěte v důsledku nemožnosti manuálně regulovat teplotu zářiče nebo odlepení čidla při servoregulaci. Zvyšovaly se také ztráty vody přes kůži nedonošených novorozenců, a tak docházelo k jejich dehydrataci, následně pak k hyponatremii a hypovolemii (Korones, 2004). Těmto komplikacím se dalo vyhnout zvýšeným příjmem tekutin nebo vhodnými tepelnými štíty.
Obr. 4.18 Otevřené vyhřívané lůžko Ohio®-nc z osmdesátých let 20. sto letí (z archivu autorky) 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS182756