6
Tupá poranění v soudním lékařství
Se zlomeninami žebra, pokud k nim dojde intra vitam, vzniká i prokrvácení parietální pleury, v případě, že vznikly v terminálním stadiu či dokonce posmrtně (např. při resuscitaci zmírajícího nebo zemřelého, nebo při poškození již zemřelého těla), je prokrvácení minimální. Zlomeniny žeber se vyskytují nejčastěji mezi 30.–50. rokem života, častěji u mužů, u dětí vzhledem k pružnosti skeletu jsou méně časté. Mechanizmus vzniku zlomenin žeber (obr. 6.2) je: – přímý, kdy se žebro láme v místě působícího násilí, a to nejdříve na své vnitřní ploše – prohýbá se tedy směrem do hrudníku; toto násilí může být aktivní, např. údery pěstí, nějakým předmětem, kopnutí, nebo může toto násilí být pasivní, např. pád těla na vystupující oblý předmět, hranu stolu, okraj vany, obrubník apod.; – nepřímý, kdy násilí působí vzdáleně, většinou v předozadním nebo zadopředním směru, kdy dojde ke kompresi hrudníku, žebro se pak láme nejprve na zevní ploše na zevním obvodu. S těmito poraněními se setkáváme u kompresí hrudníku při dopravních nehodách, zasypání, pracovních úrazech při sevření hrudníku mezi dvě tělesa apod. Tyto zlomeniny mohou být spojeny s poraněním klíční kosti, lopatky či páteře. směr násilí
směr násilí
zlomenina žebra způsobená přímým násilím
zlomenina žebra způsobená nepřímým násilím
směr násilí
Obr. 6.2 Schéma vzniku zlomenin žeber přímým a nepřímým mechanizmem, pohled shora 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS182752