Ta nejvíce ohromující vítězství jsou ohromujícími proto, že jich bylo většinou dosaženo v boji s velkou přesilou protivníka. To platí i pro takticko-operační „majstrštyk“ od Leuthenu. Jak se jednoznačně shodli četní očití svědkové, zaznívala oné noci u táborových ohňů pruských granátníků křesťanská píseň z doby Třicetileté války – „Nun danket alle Gott!“ Nejprve ji hlasem zastřeným slzami zanotoval jediný voják, vzápětí se vroucně a s pocitem hluboké vděčnosti připojilo dalších 25 000 mužů. Tento „Chorál od Leuthenu“ zůstal až do II. světové války posvátným symbolem k smrti odhodlané bojovnosti, jakož i bezvýhradné poslušnosti a vůle po dosažení vítězství nad početně mnohem silnějším protivníkem. Několik dní po bitvě u Leuthenu se Fridrichovi podařilo donutit ke kapitulaci 17 000 rakouských vojáků, kteří se uchýlili do Breslau. Koncem prosince 1757 bylo celé Slezsko znovu pruským a zůstalo jím i na konci Sedmileté války. Po bitvě u Leuthenu začala do pruské válečné pokladny znovu přispívat také spojenecká Anglie, která Fridricha na počátku války nechala hanebně „ve štychu“. Noviny se předháněly ve vítězných hlášeních. Leuthen však válku nerozhodl ani neukončil. Trvala ještě dalších šest dlouhých a krvavých let. Tato bitva však z Fridricha II. udělala nejpopulárnějšího muže Evropy. Každé dítě znalo nyní – a co teprve na konci války, kdy se ubránil proti celému světu, plnému nepřátel – obraz „starého Frice“ tak, jak ho o více než 230 let později trefně vykreslil Wolfgang Venohr. Obraz malého nepřemožitelného muže z Berlína s jasně modrýma živýma očima pod třírohým kloboukem, zdobeným prýmky, muže v tmavě modré obnošené uniformě s červenými výložkami a širokými šosy, poněkud shrbeného, opírajícího se o hůlku, s kordem po boku, vestou zašpiněnou od šňupacího tabáku a v dlouhých plandavých botách, sahajících až nad kolena. Král, trpící dnou, ve skutečnosti velice rychle zestárl. Jen několik let po bitvě u Leuthenu, 18. prosince 1760, napsal jako osmačtyřicetiletý hraběnce Camasové, své staré hlavní vychovatelce, dopis, ve kterém si mimo jiné postěžoval: „Přísahám Vám, je to psí život. Žádný člověk kromě mne a Dona Quijota tak nežil. Kvůli těmto nepřetržitým jednáním a tomu věčnému neklidu jsem tak zestárl, že budete mít co dělat, abyste mne vůbec poznala. Vlasy na pravé straně hlavy mi už úplně zešedivěly, zuby se drolí a vypadávají. V obličeji mám vrásek, jako 98
„NYNÍ PODĚKUJTE VŠICHNI BOHU“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS182740