98
Michelle Diener
Wolsey jako by zakolísal, když se s ní střetl pohledem, a musel uskočit, aby nevrazil do krále. Jindřich se k němu obrátil se zlostně nakrčeným obočím. „Omlouvám se, Vaše Veličenstvo.“ Wolsey se hluboce uklonil, vědom si královy nelibosti, když do něj málem vrazil. Zvedl hlavu a oči měl žhavé a hořké. „Parkere. Ta záležitost…“ Jindřich se odvrátil od ostatních, Parker se postavil vedle něj a odřízl Wolseyho. „Můj pane, mám něco na srdci, co nemůže počkat.“ Wolseyho hlas se v uzavřeném ochozu rozezněl příliš hlasitě a veškeré hovory ustaly. Král se obrátil. „A řeknete to hned, přede všemi, kteří tu stojí?“ „To raději ne.“ Wolsey se napůl uklonil a očekával královu po zornost. Parker něco zamumlal panovníkovi do ucha. „Pojďme tedy o kousek dál.“ Jindřich máchl rukou a Wolsey střelil po Parkerovi vítězným pohledem. Pocit triumfu se však okamžitě vytratil, když si uvědomil, že král chce, aby se k nim Parker přidal. Susanna ucítila, jak jí někdo sáhl na paži. „Nikdy by mě nenapadlo, že uvidím tenhle střet na vlastní oči.“ Byl to Francis Bryan, zastavil se u ní a u své sestry a sklonil hlavu na pozdrav. Susanna pokývla, příliš rozčilená na to, aby udělala pukrle. „Doufám, že to nebude střet. Snad Parker převede řeč na bezpečnou půdu.“ Bryan sledoval tu trojici očima lačnýma krve a svištění tasených zbraní. „Tak to jste tedy, má paní, v celé této místnosti jediná.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS182654