Finanční analýza – metody, ukazatele, využití v praxi
Očekávaná výše prodeje je samozřejmě ovlivněna také tím, jak segmentujeme podle jednotlivých trhů, a rovněž podle rozhodujících odběratelů. Při plánování tržeb je potřeba respektovat cyklický vývoj na trzích, v odvětvích či oborech, ve skupinách zákazníků. Při plánování tržeb je potřeba nabádat k zásadní obezřetnosti a nepodléhat přílišnému optimismu. Plánová rozvaha představuje vývoj majetku i zdrojů financování. K plánu aktiv a pasiv lze dospět buď uplatněním jednodušších přístupů, jejichž výsledkem jsou hrubší odhady aktiv a pasiv v jednotlivých letech plánovacího období, nebo užitím složitějších metod vedoucích k přesnějšímu stanovení jednotlivých položek plánové rozvahy. Postupy stanovení se do značné míry liší podle toho, zda je možné odvodit jejich hodnoty od plánu tržeb, či zda je potřeba zvolit jiný postup. Určité položky aktiv a pasiv rozvahy ovlivňuje do značné míry vývoj tržeb. Jestliže rostou tržby, pak obvykle porostou i: • zásoby s ohledem k nutnosti větších zásob materiálu, nedokončené výroby i výrobků; • pohledávky při nezměněné platební morálce odběratelů; • určité složky krátkodobých závazků (především závazky z obchodního styku vzhledem k vyšším nákupům surovin, materiálu a energie a vyšším nákladům na služby, závazky vůči zaměstnancům apod.); • finanční majetek vzhledem k zachování likvidity při růstu krátkodobých závazků; • dlouhodobý hmotný majetek rozšiřující výrobní kapacity nezbytné pro dosažení produkce. Pro plánování těchto položek existuje celá řada metod, z nichž nejvýznamnější jsou metody využívané již při plánovaném výkazu zisku a ztráty, tedy metoda procentních poměrů k tržbám a regresní metoda a dále metoda ukazatelů obratu. Společným rysem jsou očekávané tržby v jednotlivých letech. Odlišnosti tří výše uvedených metod vyplývají z rozdílu povahy vztahu mezi danými položkami a tržbami. Z hlediska výpočetní náročnosti patří metoda procentních poměrů k tržbám a metoda ukazatelů obratu k metodám jednoduchým a regresní metoda předpokládá využití výpočetní techniky. Stupeň rozpracovanosti a podrobnosti jednotlivých částí závisí především na časovém horizontu plánu a na konkrétních charakteristikách podniku. Východiskem tvorby dlouhodobého finančního plánu jsou všeobecné a konkrétní finanční cíle podniku, dlouhodobý plán prodeje, plán výzkumu a vývoje a návrhy projektů. Dominantní podpůrnou částí dlouhodobého finančního plánu je také plán kapitálových výdajů, kterým rozumíme analýzu a plánování kapitálových výdajů, tedy dlouhodobých investičních projektů, od kterých se očekává příliv hotovosti po dobu delší než jeden rok. Souběžně s analýzou investičních možností je potřeba plánovat finanční zdroje používané v budoucnosti. Z toho vyplývá, že do takového dlouhodobého plánu musí být zabudovány ukazatele zadluženosti, dividendový podíl, ukazatele běžné likvidity, úrokového krytí apod. Všeobecně lze říci, že podnik má velké množství investičních příležitostí, ale pouze omezené zdroje jejich financování. Plán kapitálových výdajů obsahuje analýzy a techniky, které se používají právě na rozdělení těchto finančních zdrojů mezi alternativní investiční příležitosti. Konečným cílem tohoto snažení by měla být maximalizace tržní hodnoty firmy. 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS182581
Plánování jako nezbytná součást finančního řízení
Další části dlouhodobého finančního plánu z hlediska struktury, obsahu, vzájemných vazeb a vztahů jsou velmi blízké plánovacím tabulkám, které se používají v krátkém časovém horizontu. Za zmínku stojí ještě plánování dividendové politiky firmy jako další podpůrné části finančního plánu, neboť dobrý finanční manažer by měl mít zvládnuty především dvě oblasti: teorii a praxi dividendové politiky a optimalizaci finanční struktury. Měl by přijímat taková plánovaná rozhodnutí, která zabezpečí růst tržní hodnoty firmy.
6.2.2 Krátkodobé taktické plánování Z hlediska krátkodobého plánování je důležité stavět především na minulých zkušenostech, ale je také žádoucí si uvědomit, jaké jsou možnosti postupu či různých úvah. Roční plán bývá zpravidla rozdělován na jednotlivé části, kterými nejčastěji rozumíme měsíce nebo čtvrtletí. Krátkodobý plán by měl být postaven na analýze sezonních výkyvů, přičemž sezonností rozumíme pravidelně se opakující výkyvy v rozsahu hospodářské činnosti, které jsou podmíněny faktory na straně poptávky (Vánoce, léto) a na straně nabídky (sklizeň). Postup při taktickém plánování je možné shrnout ve schématu 26. vymezení nejdůležitějších taktických cílů
zpracování základní varianty plánu
komparace variant s cíli
zpracování další varianty
Schéma 26 Postup při taktickém plánování
Základní cíle závisejí především na konkrétní situaci podniku, resp. na jeho finančním zdraví. Z obecných zkušeností lze tvrdit, že by cíle měly gradovat. V první fázi by mělo jít především o zajištění samotné existence podniku, která je z finančního hlediska závislá především na likviditě. Z tohoto pohledu proto nejprve zjišťujeme krátkodobou likviditu, solventnost a v poslední fázi likviditu dlouhodobou. V další fázi je potřeba přizpůsobení se požadavkům a představám bank, dodavatelů, odběratelů a investorů. V tomto ohledu jde zejména o stanovení dosažení určité úrovně u různých ukazatelů. Úsilí o optimální zhodnocení kapitálu je třetí fází, ve které se jedná především o snahu vyplácet každoročně přiměřené dividendy akcionářům, s čímž souvisí určitá optimální výše rentability vlastního kapitálu. Poslední, nikoliv však co do významu, je promyšlení budoucí strategie, v níž je nejpodstatnějším měřítkem současná hodnota perspektiv dlouhodobých příjmů. Je však nanejvýš pochopitelné, že cíle, které podnik formuluje, budou rozdílné, bude-li se jednat o podnik, který bojuje o přežití, či o podnik prosperující. V normálně fungujícím podniku se však stanovují: a) cíle obratové (nejdůležitější, neboť zpravidla platí, že budou-li splněny, budou splněny i cíle ostatní); b) cíle ziskové (plán absolutního zisku pro příští rok); c) cíle zachování likvidity (jde o formulaci doprovodných podmínek). Základní varianta krátkodobého plánu by vždy měla při prognózování respektovat dosavadní zaměření podniku, jeho uspořádání, pokračování stávajících tendencí, respektovat změny v okolí a zcela zásadní změny uvnitř podniku. 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS182581
Finanční analýza – metody, ukazatele, využití v praxi
Struktura taktického plánu je v zásadě podobná plánu strategickému. Je to logický požadavek z pohledu provázanosti strategického a taktického plánování. Strukturu naznačuje schéma 27. plán obratu plán provozního kapitálu plán nákladů a zisku plán provozního cash flow
• informace z minulosti • informace vztahující se k budoucnosti • slouží k vyjádření cash flow pro fungování společnosti • metoda celkových nákladů • metoda nákladů na obrat • plán likvidní pozice společnosti
plánová rozvaha
Schéma 27 Struktura taktického plánu
Plán obratu: je to prognóza, jejímž smyslem je odpovědět na otázku, jak by se vyvíjela finanční situace v podniku, kdyby se vlastní činnost podniku nezměnila. Z plánu obratu je nejdůležitější celková část, v níž jsou obsaženy informace různého charakteru. Jsou to především informace z minulosti, které jsou zpracovány v analýzách a zaměřují se především na dosavadní vývoj obratu firmy či trhu a na vývoj konkurence. Informace vztahující se k budoucnosti hodnotí celkový hospodářský vývoj v příštím roce, vývoj trhu, regionu, hlavních konkurentů, informace o změnách na straně dodavatelů, vnitřní změny v podniku. Plán provozního kapitálu: provozní kapitál je užší verzí pracovního kapitálu (vypočítá se jako součet zásob, krátkodobých pohledávek, krátkodobého finančního majetku, od čehož se odečtou závazky vůči dodavatelům, ostatní závazky a krátkodobé rezervy), neboť se zde nepracuje s pohotovými platebními prostředky a krátkodobými bankovními úvěry. Krátkodobé úvěry vylučujeme, jelikož slouží jako vyrovnávací položka při plánování cash flow. Provozní kapitál nám poslouží k výpočtu provozního cash flow. Plán nákladů a zisku: náklady plánujeme od hlavních položek, tedy od nejvýznamnějších nákladů (náklady na prodané zboží, osobní náklady, ostatní materiálové náklady, odbytové náklady, náklady dopravy, náklady na reklamu, správní režie, finanční náklady). V plánu zisku jde především o porovnání plánovaných nákladů a výnosů. Existují různé přístupy ke konstrukci plánu zisku, ale všechny zpravidla vycházejí ze základní rovnice: tržby – náklady = zisk. Rozdíly spočívají především v přístupu k nákladům – existují dva základní přístupy. První z nich je věcný, dělí náklady podle jejich věcné podstaty na jednotlivé nákladové druhy; tato metoda bývá označována jako metoda celkových nákladů. Druhý z nich je funkční, dělí plán zisku podle funkcí v podniku (výroba, prodej, správa). Tato metoda je označována jako metoda nákladů na obrat. Plán provozního cash flow: ukazuje výpočet předběžného finančního stavu provozní činnosti. Cílem plánu cash flow je plánovat likvidní polohu podniku jako základ pro stanovení budoucích úvěrů. Má spojitost s ostatními částmi plánu, zejména s plánem odbytu, nákupu, investic. Pro plánování cash flow je charakteristické, že kromě dlouho100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS182581