Finanční analýza – metody, ukazatele, využití v praxi
Očekávaná výše prodeje je samozřejmě ovlivněna také tím, jak segmentujeme podle jednotlivých trhů, a rovněž podle rozhodujících odběratelů. Při plánování tržeb je potřeba respektovat cyklický vývoj na trzích, v odvětvích či oborech, ve skupinách zákazníků. Při plánování tržeb je potřeba nabádat k zásadní obezřetnosti a nepodléhat přílišnému optimismu. Plánová rozvaha představuje vývoj majetku i zdrojů financování. K plánu aktiv a pasiv lze dospět buď uplatněním jednodušších přístupů, jejichž výsledkem jsou hrubší odhady aktiv a pasiv v jednotlivých letech plánovacího období, nebo užitím složitějších metod vedoucích k přesnějšímu stanovení jednotlivých položek plánové rozvahy. Postupy stanovení se do značné míry liší podle toho, zda je možné odvodit jejich hodnoty od plánu tržeb, či zda je potřeba zvolit jiný postup. Určité položky aktiv a pasiv rozvahy ovlivňuje do značné míry vývoj tržeb. Jestliže rostou tržby, pak obvykle porostou i: • zásoby s ohledem k nutnosti větších zásob materiálu, nedokončené výroby i výrobků; • pohledávky při nezměněné platební morálce odběratelů; • určité složky krátkodobých závazků (především závazky z obchodního styku vzhledem k vyšším nákupům surovin, materiálu a energie a vyšším nákladům na služby, závazky vůči zaměstnancům apod.); • finanční majetek vzhledem k zachování likvidity při růstu krátkodobých závazků; • dlouhodobý hmotný majetek rozšiřující výrobní kapacity nezbytné pro dosažení produkce. Pro plánování těchto položek existuje celá řada metod, z nichž nejvýznamnější jsou metody využívané již při plánovaném výkazu zisku a ztráty, tedy metoda procentních poměrů k tržbám a regresní metoda a dále metoda ukazatelů obratu. Společným rysem jsou očekávané tržby v jednotlivých letech. Odlišnosti tří výše uvedených metod vyplývají z rozdílu povahy vztahu mezi danými položkami a tržbami. Z hlediska výpočetní náročnosti patří metoda procentních poměrů k tržbám a metoda ukazatelů obratu k metodám jednoduchým a regresní metoda předpokládá využití výpočetní techniky. Stupeň rozpracovanosti a podrobnosti jednotlivých částí závisí především na časovém horizontu plánu a na konkrétních charakteristikách podniku. Východiskem tvorby dlouhodobého finančního plánu jsou všeobecné a konkrétní finanční cíle podniku, dlouhodobý plán prodeje, plán výzkumu a vývoje a návrhy projektů. Dominantní podpůrnou částí dlouhodobého finančního plánu je také plán kapitálových výdajů, kterým rozumíme analýzu a plánování kapitálových výdajů, tedy dlouhodobých investičních projektů, od kterých se očekává příliv hotovosti po dobu delší než jeden rok. Souběžně s analýzou investičních možností je potřeba plánovat finanční zdroje používané v budoucnosti. Z toho vyplývá, že do takového dlouhodobého plánu musí být zabudovány ukazatele zadluženosti, dividendový podíl, ukazatele běžné likvidity, úrokového krytí apod. Všeobecně lze říci, že podnik má velké množství investičních příležitostí, ale pouze omezené zdroje jejich financování. Plán kapitálových výdajů obsahuje analýzy a techniky, které se používají právě na rozdělení těchto finančních zdrojů mezi alternativní investiční příležitosti. Konečným cílem tohoto snažení by měla být maximalizace tržní hodnoty firmy. 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS182581