DIFERÄNCE
dílo
logika a možnost všech dnes silně rozšířených konstruktivistických přístupů v humanitních a sociálních vědách (stojících v opozici vůči přístupům esencialistickým, objektivistickým) je alespoň implicitně založena na konceptu d., tedy na předpokladu, resp. přesvědčení, že náš jazyk, komunikace i zdánlivě evidentní sociální realita, fixní identity a prestižní, autoritativní instituce podléhají diskurzivním procesům vyjednávání, proměny a posunu své pozice a povahy. Viz též ⇒ dekonstrukce. *Lit.: Derrida 1993a [1972], Gasché 1994, Norris 1987, Norris 1991, Royle 2000, de Saussure 1996 [1916], Wolfreys 1998. **-jm-
D
digitální znak viz → analogový znak, → arbitrárnost dikce, u G. Genetta jedna z „forem literárnosti“ (vedle → fikce). – Genette d. definuje jako „bytí textu, odlišné, byť neoddělitelné od toho, co sděluje“ (Genette 2007 [1991], s. 25); tj. označuje nikoli denotativní, ale konotativní jazyk (→ konotace). D. není jen formální jev (zahrnuje např. konotace); adjektivum „formální“ Genette při popisu d. nahrazuje adjektivem „rematický“ (odvozeno od lingvistického rématu; tj. d. je promluva zaměřená na sebe samu, nikoli k tématu). D. je u Genetta chápána jako jev, který se vylučuje s fikcí, ačkoli spolu s ní teprve pojmenovává celé pole literatury. Fikce a d. přitom nejsou protikladné jevy (mody), ale lze je převést na společného jmenovatele: intranzitivnost (oba typy textů neznají oddělitelnost formy a obsahu, a tedy jsou nepřeložitelné; u fikce je intranzitivnost daná pseudoreferenční povahou (→ reference), kdy fikce neodkazuje k žádnému reálnému → referentu, ale jen k → fikční entitě): v obou případech je „text ustanoven jako autonomní předmět a jeho vztah ke čtenáři jako vztah estetický“ (tamtéž, s. 30). Viz též → fikce, → konotace, → denotace. *Lit.: Genette 2007 [1991]. **-pšdílo (synekdochicky ve smyslu literární d.), komplexní útvar smyslu, který vzniká aktivní čtenářskou → recepcí → textu, za jehož → označované lze (podle Mukařovského 1966 [1934]) považovat celý kontext (→ kontext1) čtenářské (→ čtenář) zkušenosti a soubor všech čtenářových reakcí či (podle Červenky 1992 [1978]) instituci znakově myšleného → autorského subjektu (tzv. → subjektu díla). – Pojem d. je v literární estetice tradičně spojován na jedné straně s představou realizované
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS182549