se a vysvětlí: „Mám na mysli dědické řízení. Rád bych věděl, kdy se bude otevírat závěť a jak dlouho může trvat, než se to všechno vyřídí.“ „Proč vás to zajímá?“ zeptá se advokát sladce a nakloní se k němu. „Víte,“ začne mu Ivoš vysvětlovat pomalu a tišším hlasem, „měl jsem teď nějaká vydání a moc by mi pomohlo, kdybych svůj podíl dědictví dostal co nejdřív.“ Vyjevil ses docela jasně a rychle, pomyslí si Daniel a koutkem oka si povšimne, že Lea zaslechla úryvek rozhovoru. Neujde mu stín, který jí při zmínce o dědictví přeběhl přes tvář. Na takového kluka jsi příliš hodná, napadne Daniela, když vidí, jak dívčina bojuje s výrazem znechucení. Uvědomí si, že ho ta dívka zajímá stále víc. Přinutí se pohlédnout na Ivoše, který se snaží tvářit lhostejně, ale ve skutečnosti ho napjatě pozoruje. „Mno,“ protáhne pomalu advokát a neodpustí si malou radost, kterou prodlužuje v Riinu synovi netrpělivost. „Dědické řízení obvykle pár měsíců trvá. Ale doporučoval bych vám, abyste na ně příliš nespoléhal.“ „Jak to myslíte?“ výhrůžně zavrčí Ivo a jeho tvář se ve vteřině promění. Na takový pohled by se měl vydávat zbrojní průkaz, pomyslí si advokát a napadne ho, kolikrát už musel působit jako zastrašovací prostředek. Tentokrát bude mít smůlu. Ovšem taky jako dobrý právník ví, že lidi přesvědčíte jen o tom, co už sami vědí. „Vaše matka si nepřála, abyste po ní dědil,“ vysloví pomalu a tiše, ale naprosto pevně.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS182349