cházku ani si půjčit knížku z knihovny. Dozorci neustále kon trolovali, jestli v celách nemají ukrytý kontraband, jímž mohlo být cokoli od časopisu o autech po krabičku zubní nitě. Jedli po dle rozvrhu, který nadiktoval někdo shora. Světlo v celách se zhasínalo a rozsvěcelo podle hodinek někoho jiného. Ze všeho nejhorší však bylo, jak se s nimi zacházelo. Dozorci se jich pořád dotýkali – kroutili jim ruce za zády, při nástupu je plácali po hlavách, postrkovali je kupředu nebo jimi trhali dozadu. Nic jim nepatřilo, ani jejich vlastní tělo. Vězení připomínalo nejhorší dětský domov na světě, jenom mělo víc mříží. Diagnostická a klasifikační věznice byla největší v Georgii a mimo jiné sloužila jako jedno z hlavních středisek pro příjem všech osob, které nastupovaly výkon trestu. Zařízení sestávalo z osmi bloků, v jejichž celách se nacházely jednoduché postele a palandy, a k tomu z osmi dalších budov s velkými společnými ložnicemi, kde bydleli vězni, již se nevešli do cel. Všichni věz ni museli podstoupit celkovou zdravotní prohlídku, pohovor s psychologem, test chování a test nebezpečnosti, který určil, do jakého typu věznice patří. Když měli štěstí, diagnostický a klasifikační proces trval asi šest týdnů a pak je buď umístili do jiné věznice, nebo zůstali zde. Do té doby byli vězni třiadvacet hodin denně zavření v cele a na jedinou hodinu mohli ven. Nesměli kouřit, pít kávu ani limo nádu. Mohli si jenom jednou týdně koupit noviny. Nesměli číst knihy, dokonce ani Bibli. V zařízení nebyly televize, rádia ani telefony. Věznice měla dvůr, ale vězni směli ven jenom tři dny v týdnu a to pouze za slušného počasí a pouze v čase, který jim zbýval z hodiny, kdy nemuseli sedět v cele. Jenom dlouhodobí obyvatelé zařízení měli povolené návštěvy a ty za nimi směly chodit do místnosti přepůlené drátěným pletivem, přes něž mu seli křičet, aby je bylo slyšet přes hlasy ostatních. Návštěvníků se nesměli dotýkat ani je obejmout. Veškerý kontakt měli zakázaný. Dbalo se tam na maximální bezpečnost. Sebevražednost ve věznicích je z celkem pochopitelných dů vodů třikrát vyšší než mimo jejich zdi. Když člověk pomyslel na podmínky, v nichž vězni žijí, trhalo mu to srdce, ovšem pouze 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS182258