98
Juliet Grey
štiny nás pronásledovaly, vztekle mávaly pěstmi, hvízdaly a chrlily ze sebe urážky i nechutnosti. „Tancujete až do rána s jinejma chlapama, ne s králem!“ „Hrajete si porád karty, přitom byste měla roztahovat nohy!“ „S kýmpak raníčko skotačíte v houští, Majesté? A kdopak je ve vaší houštince v noci?“ „Bude mít hrabě d’Artois děcko i s váma?“ „Prej se s ním ráda projíždí v kočáře. Není divu, že mu říkají ďábel, protože nasadí bratrovi parohy!“ Od jednoho zrcadla k dru hému pronásledovaly naše zrychlující se kroky odrazy krutých, vý směšných gest naznačujících akt kopulace, výkřiky rybářek byly stále drzejší a vřískavější. Neměly jsme s dámami osobní stráž, jež by nás ochránila, a stráže stojící u dveří do státních komnat jen bezmocně zíraly na tuto nepřátelskou armádu. Ačkoli jsem byla královnou, dvorské zásady pro mě v mnoha ohledech zůstávaly zá hadou. Ráno jsem si nemohla obléci vlastní košili, aniž by předtím neprošla třemi páry aristokratických rukou, či vhodit z vlastní vůle do vany jednu z aromatických pastilek monsieura Fargeona, avšak palác byl otevřen veřejnosti a kdokoli mohl sledovat každodenní život královské rodiny. Bylo starobylou výsadou pařížských rybářek shromažďovat se ve versailleských sálech, kdykoli se narodil člen královské rodiny. Přesto mne nesmírně vyděsilo, že dokud se mě poissardes nesnažily přímo napadnout, stráže jim dovolily prohánět se po Zrcadlovém sále a mučit královnu! „Zapamatujte si jejich jména,“ zašeptala jsem Gabrielle de Po lignac a ukázala jsem na stráže, „neboť si o nich chci pohovořit s Ludvíkem. Takto chtějí chránit la reine de France?“ Posléze jsme dorazily na konec Zrcadlového sálu, prohnaly se Mírovým salonem a zabočily do mé růžovo-zlaté ložnice. Poissardes jsme měly stále za patami, po parketách se rozléhal děsivý klapot stovek dřevěných sabots. Sevřely jsme své vlečky a kousek po kousku přitáhly látku ke dveřím, než nás dostihnou, neboť kdo mohl vědět, co by ty ženské udělaly, kdyby nás dohonily. Pak jsme všechny čtyři – Lamballová, Guéméné, Polignacová i já – uvolnily velké dveře, přitiskly se k nim celou vahou a prudce je přirazily, právě když se k prahu dostaly rybářky. Bušily na dveře, častovaly
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS181963