Rozčileně jsem zařvala: „Nemůžu uvěřit, že je to taková mrcha! Nemůžu uvěřit, že to dělá přímo přede mnou! Udělala to schválně. Aby se mi vysmála.“ Roman se opíral o zeď a vypadal jako ztělesnění klidu. Já ale byla rozčilená a popocházela jsem sem a tam. „Samozřejmě, že to udělala schválně. To je, jako když gangster vyhrožuje své oběti v davu – v takovém případě se nemůžeš bránit, když je u toho tolik svědků.“ „Hezké přirovnání,“ zamumlala jsem. „Příště možná budu mít v posteli koňskou hlavu.“ „Mohl bych jednu nechat v její posteli, kdyby ti to pomohlo,“ nabídl se. To mě přimělo téměř až k úsměvu. Téměř. Jenže jsem si neby la úplně jistá, jestli skutečně jen žertuje. „Nejkomičtější na tom je, že s tím přišel Seth. Snažil se držet dál ode mě a napochodoval rovnou do téhle patálie.“ „Cesta do pekla je dlážděná dobrými úmysly.“ Neobtěžovala jsem se něco na to říct. „Podívej,“ řekl vážně a udělal pár kroků směrem ke mně. „Je hrozné, že Simone tohle dělá, a náhodu můžeme rozhodně vy loučit. Ale když tam Seth bude s Maddie, přece víš, že se nemůže nic stát. A Carter nám pak poví novinky o vývoji situace. Nemá smysl to dál rozebírat.“ „To se lehko řekne, ale hůř udělá. Nedokážu myslet na nic jiného.“ Přistoupil ke mně blíž a položil mi ruce na paže. „Opravdu? Kdypak jsi byla naposledy tančit?“ Překvapeně jsem zamrkala. Kdy jsem naposledy tančila? Na lekci salsy v knihkupectví, což bylo tenhle rok. Potom jsme ze sebe se Sethem strhali oblečení v mojí kanceláři. „Už je to nějaká doba,“ odpověděla jsem vyhýbavě a setřásla mu ruce ze svých paží. „Proč?“ „Pojďme si někam vyrazit,“ navrhl. „Je milión míst, kam mů žeme jít. Jakýkoli druh tance, který chceš. Pokud mi paměť dobře slouží, jsi dobrá tanečnice.“ Přimhouřila jsem oči. „Jsem vynikající tanečnice a ty to dobře víš.“ 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS181749
Sklonil ke mně obličej. „Tak to dokaž.“ „To nemá cenu. Nemám náladu někam chodit.“ Roman si povzdechl a ustoupil stranou. Trochu mě to zkla malo. „Páni,“ poznamenal. „Pamatuju si doby, kdy s tebou byla zábava. Ještě že jsem tehdy odjel z města.“ Došel k polici s fil my a cédéčky a dřepl si před ní. „No, když nepřijde Mohamed k hoře…“ „Proboha! Dneska jsi studnice náboženských přísloví.“ „Hele, jenom se snažím… Kristepane! Cédéčka? Víš, že doba temna skončila už dávno?“ S opovržením ukázal na mou sbírku. „Všichni teď přešli na digitální formáty. Znáš ta malá magická zařízení v obchodech? Nebo je považuješ za čáry?“ „Technologie se mění každý rok. Naskoč na módní vlnu, a než si to stačíš uvědomit, všechno už je zastaralé.“ „Někdy se divím, že nevaříš na ohništi uprostřed obýváku.“ „Zapomněls, že nevařím vůbec.“ „Bydlím tady. Nezapomněl jsem.“ Mezitím dal jedno „zastaralé“ cédéčko do přehrávače. Roze smála jsem se. „Ty tady mluvíš o dávné minulosti? Tohle je stará škola.“ „Ne.“ Zvedl se a nabídl mi rámě. „Tohle je klasika. To nikdy nevyjde z módy.“ „Jo,“ souhlasila jsem, když začala hudba hrát. „Dneska se děcka učí foxtrot. Ježíši, tohle je dokonce pomalé.“ Přesto jsem ho ale nechala, aby mě vzal za ruce. „Hele, je to tvoje cédéčko.“ Oba jsme ihned zapadli do rytmu, kroužili po obýváku a s grácií se vyhýbali nábytku. Roman měl spoustu chyb, ale k jeho světlým stránkám patřilo, že byl skoro stejně dobrý taneč ník jako já. „Jak to, že tak dobře tančíš?“ zeptala jsem se a překročila Aubrey. Nevypadala, že by se obávala, že ji zašlápneme. Od doby, kdy jsme začali tančit, se ani nepohnula. „Co je to za otázku? Jak to, že ty tak dobře tančíš?“ „Asi je to přirozený instinkt. Právě o tom uvažuju. Už ses s tím narodil? Nebo jsi to prostě během let dovedl k dokonalosti? 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS181749
Už tady na světě nějakou dobu jsi. Takže předpokládám, že když se něčemu tak dlouho věnuješ, je z tebe mistr.“ Rozesmál se. „Abych pravdu řekl, tak nevím. Možná to mám v krvi.“ „Ale no tak. Nedovedu si představit Jeroma na tanečním par ketě.“ „Po něm jsem to nezdědil. Po matce. Byla tanečnice. Před dávnými a dávnými časy byla otrokyně u jednoho krále…“ Ro man se pohroužil do vzpomínek. Nepůsobil naštvaně, ale spíš nostalgicky. „Když otěhotněla, samozřejmě se rozzuřil. Takové věci pak všechno pokazí.“ „Co se s ní stalo?“ Já sice nejsem na světě takhle dlouho, ale určité věci se během let nemění. Otroci, kteří rozzuřili svého pána, dostali výprask nebo je prodali někomu jinému. Nebo hůř. „Nevím. Jerome ji odvedl do nějaké vsi, kde žila jako svobod ná žena.“ Zamračila jsem se. Pořád jsem měla problém představit si, jak můj šéf padl – romanticky a božsky – kvůli smrtelnici. „Zůstal s ní? V té době už musel být démonem…“ „Nikdy se nevrátil. Poprvé jsem ho viděl až loni. Ale moje matka se na něj nehněvala. Pořád o něm mluvila… Říkala, že byl krásný. Jen nevím, jestli o něm mluvila jako o andělovi, nebo démonovi. Pravděpodobně vypadal pořád stejně, vzhledem k tomu, že jsou to tytéž bytosti.“ „Ale hádám, že tehdy ještě nevypadal jako John Cusack.“ „Ne.“ To Romana znovu rozesmálo. „Nejspíš ne. Potom jsme se stěhovali od vesnice k vesnici a matka pracovala jako pradlena nebo na poli. Aspoň ale byla svobodná. A pořád občas tančila. Jednou jsem ji viděl. To jsem byl ještě malý… Krátce nato ji zabili. Tehdy se konala nějaká slavnost a ona v červených šatech tančila před ohněm.“ Smích ho rázem přešel. „Ten obrázek se mi vpálil do paměti. Chápu, jak se do ní mohl zamilovat anděl.“ Nevyptávala jsem se, jak ji zabili. V těch dobách o nic ne šlo, mohlo se to přihodit při nájezdu nebo útoku. To bylo běžné. Nebo spíš přišla o život, když se pokoušeli zabít Romana a jeho sestru. Jednou se zmínil, že neustále prchali před anděly a dé mony. 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS181749