Wellness
definují především udržování rovnovážného zdravotního stavu pomocí svalových testů, tedy prvotně diagnostiku. Jak říkají, nediagnostikují nemoc, ale hledají nerovnováhu a nedostatky v systému energií a výživy, určují tělesné problémy z toho plynoucí a zmíněnou cestou většinou přes body fascií se ho snaží napravit. Diagnóza je stanovena verbální a dotykovou formou, testováním rezistence např. paže na tlak.
Čich – vůně Čich je mocný čaroděj a může nás zavést do světa silných emocí, asociací, vzpomínek a pocitů. Je to přirozená schopnost, je známá lidské společnosti už od dávné minulosti. Parfémy, esenciální oleje, vonné tyčinky a jiné formy sloužily lidstvu k navození příjemné atmosféry, k upoutání partnera (afrodisiaka), k podpoře terapií a k samotnému léčení. Wellnessové prostředí nabízí čichový zážitek na každém kroku. Má možnost tento smysl stimulovat hned při vstupu (a pak ve všech prostorách včetně kabinek) – nejlépe vůněmi, které definují i celou filozofii centra. Vůně moře, soli a mořských řas nám naznačí, že centrum pracuje s produkty z thalassoterapeutické oblasti. Vůně sena a bylinek nás uvádí do alpského SPA hotelu, jehož specialitou
je senná terapie. Lesní lázně nás ovanou vůní borovic a pryskyřice. Ajurvédické centrum bude rozpoznatelné i podle typických indických vůni. Vůně nám tedy může prozradit identitu prostředí. Aplikované produkty na tělo i obličej, přísady do koupelí, vůně v relaxačním sále, to vše v nás může vyvolat asociace s příjemnými momenty. Melounový gel, nanesený při kosmetické péči, nás přenese do teplého léta a požitků z čerstvého ovoce. Zavřete oči v teplém zábalu do krému z mořských řas a představte si sami sebe na pláži v Bretani, kde je vůně řas, jodu a soli tak typická. Přísada bylinek v parní lázni nám dá zapomenout na okolí a připomene nám momenty na louce po dešti. V sauně zase vnímáme vůni dřeva, pryskyřice, horkých kamenů. Vůni ozonu ve vířivce přirovnávají mnozí klienti k vůni horského slunce. Výjimečně se stane, že určitá vůně, neutrální či příjemná pro jednoho, může být nepříjemná pro druhého vzhledem k negativním asociacím. Klientka přišla do lázní po záplavách a nesnesla pach bahna při zábalech, přestože se samozřejmě jednalo o peloid terapeutický. Místo aby si vybavovala stovky koleček, které musela ze sklepa vyvézt, hledaly jsme jinou a pozitivní vzpomínku, která s podobným pachem souvisela a kterou by
mohla nahradit tu, jež jí bránila, aby se na lázeňské bahenní zábaly těšila. Vzpomněla si na dětství, kdy jezdívala k bratrancům na vesnici na prázdniny a po dešti si hráli v teplých kalužích a natírali se bahnem až po uši. Zážitky z dětství ji potěšily, její „negativní vztah k bahnu“ se změnil a dokázala se nechat natírat teplým bahnem s rozdováděnou radostí.
Aromaterapie byla poprvé odborně pojmenována francouzským chemikem Gattefossem, který v roce 1928 tímto popisoval možnost použití aromatických olejů na léčení zdravotních problému tělesných a emočních. Aromatické oleje a jejich používání jsou však známy od prvopočátků lidské civilizace. Vztah k nim byl často posvátný, používaly se při náboženských slavnostech a ceremoniích jako obětní tekutiny, jako elixíry božstev. Byly rozšířené i v domácnostech a ve veřejných prostorách služeb, k údržbě celého těla včetně vlasů, v koupelích, k masážím, k výživě a provonění. Nejstarší psané zprávy najdeme v indických védských rukopisech z 3 tisíciletí př. n. l., v zápiscích egyptských papyrů i v bibli. O první vědecké destilaci se zmiňují arabští fyzikové v 10. století. Ve světě pak postupně dochází k rozdělení na odvětví parfumerie a na terapeutické využití aromatických olejů.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS181534