1
Veterinární imunologie
1.4.12.2 Biologická funkce imunoglobulinů Molekuly imunoglobulinů mají dvě základní funkce: rozpoznávací, spočívající ve specifické vazbě s cizorodým antigenem prostřednictvím vazebného místa (Fab fragmenty), a funkci efektorovou, jejímž smyslem je jeho eliminace z organizmu. Rozpoznávací funkce je klíčová a je jedním z hlavních mechanizmů specifické imunity. Po rozpoznání mohou protilátky působit na antigen přímo, a mají tedy své efektorové funkce i samostatně, většinou však aktivují celou řadu dalších mechanizmů a uplatňují se jak v regulaci imunitního systému, tak v komplexních funkcích (viz kap. 1.4.13). 1.4.12.3 Vlastnosti jednotlivých tříd imunoglobulinů IgG tvoří až 80 % sérového imunoglobulinu a jeho koncentrace je přísně regulována katabolizmem. Tvoří se hlavně po opakované imunizaci. Může mít několik podtříd (jejich CH geny vykazují až 95% homologii). Je to významný opsonin, který se váže na leukocytární receptory FcγR (vysokovazebný FcγRI) a uplatňuje se při vychytávání imunokomplexů. U primátů, hlodavců a šelem prostupuje placentou a zajišťuje obranu plodu. Je hlavním imunoglobulinem kolostra, zvláště u druhů, u nichž Ig neprochází placentou – u prasat, přežvýkavců a koní. U některých živočišných druhů mají imunoglobuliny funkčně a kvantitativně odpovídajících IgG natolik odlišnou stavbu nebo jiné vlastnosti, že je pro ně někdy používáno zvláštní označení (u kura IgY, u koně IgT). IgM jako pentamer tvoří asi 10 % sérového imunoglobulinu. Tvoří se hlavně po prvním kontaktu organizmu s antigenem a hlavně po imunizaci korpuskulárním antigenem. Proto se významně uplatňuje v aglutinačních reakcích. IgM aktivuje snadněji komplement než IgG. Neprochází placentou, ale může být transportován stejným způsobem jako IgA přes sekreční epitely. Monomerní membránový IgM je součástí BCR, receptoru B-lymfocytů pro antigen (podobně i IgD). IgA tvoří v závislosti na živočišném druhu asi 1–10 % imunoglobulinu v séru a většinu Ig v sekretech (mléko, sliny, slzy, hlen). V séru je v monomerní formě, v sekretech většinou jako polymer navázaný na sekreční komponentu (viz kap. 4.3) a částečně odolný proti proteolýze. Slabě opsonizuje a v imunokomplexu může aktivovat alternativní dráhu komplementu. Jeho hlavní funkcí je ochrana sliznic, na nichž váže mikroorganizmy, zabraňuje jejich adhezi a usnadňuje jejich eliminaci. IgE. V séru zdravých jedinců se nachází jen v nepatrném množství (přibližně 0,3 mg/ml). Zmnožuje se u alergických chorob a parazitárních onemocnění. Váže se na vysokoafinitní receptor FcεRI bazofilů a žírných buněk. Pokud jsou takto navázané IgE vzájemně propojeny prostřednictvím antigenu, dojde k degranulaci žírných buněk a bazofilů, uvolnění histaminu a při dostatečné intenzitě může dojít k alergické reakci (viz kap. 6.3.1) (vazba na nízkoafinitní FcεRII monocytu nemá takové následky). IgE se vyvinul u savců jako mechanizmus obrany proti parazitickým červům.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS181482