Vehemence, s jakou se snaží upoutávat pozornost okolí ti, kterým se jí dostává i tak až pøíliš, jen zdánlivì pøekvapuje. Histriónství, exhibicionismus nìkterých tzv. celebrit se nezastaví pøed nièím. Uspokojení této u nìkterých nenasytné potøeby pøinese jak reportáž v bulváru, tak její mediální odmítnutí i následné soudní a mimosoudní tahanice. Vzniká tak jakési mediální perpetum mobile, v nìmž se nìkteøí rádi vozí a jiní v nìm nacházejí chutný, lehce stravitelný pokrm pro jinak nudný, všední den. Snaha vzbudit pozornost bývá ovšem i voláním tìch, kterým se nedostává zájmu ze strany okolí, kteøí jsou pøehlíženi, nedocenìní, jejichž hlas není slyšet. Všichni bychom mìli více naslouchat. I oèima a citem. Jinak se doèkáme výkøikù, které nikoho nepotìší. Snaha být vnímám okolím je pøirozená. Stejnì jako u jiných mechanismù pøizpùsobení vzniká problém, jde-li o úsilí pøílišné, nepøimìøené nebo sázející na nepøijatelné zpùsoby a formy jednání.
V e lz e z dùv od n i t Racionalizace je slovo, které známe spíše v jeho ekonomickém významu jako postup vedoucí k vyšší efektivnosti práce. V psychologii znamená využití racionálních, tedy rozumových argumentù pøi hodnocení èi zdùvodnìní urèitého jevu. Racionalizace je však èasto postupem využívání rozumových zdùvodnìní vlastní iracionality. Racionalizací obhajujeme své selhání èi neschopnost. Jde vlastnì o zpùsob, kterým se zdánlivì racionálnì, tedy rozumnì, vyloží a zdùvodní neracionální, tedy nerozumné. Racionalizace je v podstatì milosrdnou lží, která zní velmi pravdivì èi pravdìpodobnì. Lháø tak obelhává pøesvìdèivì nejen okolí, ale i sám sebe. Jsou pracovníci se schopností uvést množství pøesvìdèivých dùvodù, proè nebylo možno úkol splnit a navíc vás ubezpeèit, že jiní na jejich místì by dokázali mnohem, mnohem míò. Neúspìch je vydáván za úspìch. Racionalizací jsou oblíbené odkazy na tzv. objektivní pøíèiny. – Na vinì jsou subdodavatelé, neèekaný výpadek, onemocnìní, povìtrnostní podmínky. Pamatujeme dobøe ètyøi hlavní nepøátele socialistického zemìdìlství. Jmenovali se | 98 |
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS181456
Pøizpùsobovací mechanismy
jaro, léto, podzim a zima. Ti mohli za vše. Jeden starý dogmatický komunista mi za minulého režimu vyložil: „Socialismus je nejlepší systém, ale lidé to kazí.“ A na mùj, v rámci doby obezøetnì formulovaný výèet reálných nedostatkù, pravil: „Právì to množství dosavadních chyb a nedostatkù prokazuje obrovský potenciál socialismu, úžasnou životnost tohoto nejpokrokovìjšího systému. Dovedete si pøedstavit ty výsledky, až ty nedostatky a chyby odstraníme?“ To jsem si pøedstavit nedovedl, neboť každá obrazotvornost má své hranice. Za dlouhé existence nejpokrokovìjšího systému jsme ovšem témìø všichni jeho existenci napomáhali vlastními racionalizacemi: Co jsme mohli dìlat, že? Ostatnì, generace pøed námi a my po nich dosud hledáme a nacházíme zdùvodnìní proè jsme se nemohli bránit v roce 38 a 68, proè došlo k tomu èi onomu… Racionalizace je úèinnou obranou integrity naší osobnosti, našeho já. V nìkterých pøípadech pomáhá, stejnì jako obèas napomùže milosrdná lež. Zùstávat však u racionalizací a systematicky nìco jiným i sobì nalhávat k dobrým koncùm nevede. Nepøináší pøemíru takových racionalizací i dnešní doba?
V ít ì z ný út ì k Jdu od toho èili beru nohy, jak se øíká, na ramena, bìžím co nejrychleji od místa ohrožení – taková je klasická pøímá a bezprostøední úniková reakce. Tam, kde není reálná šance uspìt jinak, bývá útìk, dává-li jistou šanci, èastou a nosnou odpovìdí. V živoèišné øíši jsou takové reakce pøímoèaré a zøetelnì viditelné, obdobnì jednáme i my lidé. „Život pøináší všelijaké rány, toto napøíklad je elektrický proud,“ vysvìtluje s èerným humorem Renèínova postavièka dospìlého postavièce dìtské. Dítì, které si spálilo prstík o kamna, se jim pøirozenì pro pøíštì vyhne obloukem. Nìkdy je útìk nejlepším øešením. Tìžko lze doporuèit èekat u hráze, hrozící protrhnutím, na zajímavý okamžik, který se každému nepoštìstí spatøit a zažít. Nemá moc smyslu hrdinnì vynášet z hoøícího domu peøiny, když zaèínají padat trámy. Vìtšina situací všedního dne není naštìstí taková, že by nutila dát | 99 |
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS181456
neprodlenì nohy na ramena. Lidské úniky mívají podoby rozmanitìjší a zajímavìjší.
NEJSEM, ABYCH BYL Reakce mrtvého brouka není záležitostí výluènì entomologickou. Èlovìk-mrtvý brouk je pomìrnì rozšíøeným druhem. Nech brouka žít, zpívá se v jedné písni, náš brouk má však jiné pøání: Nechej mì být, v poklidu mrtvìt a snít! Málokdo asi nebyl svìdkem typické situace z tuzemských pracovišť. Když je zvlášť mnoho práce, nìkteøí pracovníci náhle témìø umírají, nebo alespoò ochrnou. Lidský brouk bývá zpravidla mrtvý pouze parciálnì. Slyší napøíklad dobøe, vyjma slov, která se týkají toho, co slyšet nechce. Totéž platí o postižení zraku a smyslù vùbec. Nevidí, neslyší, nevnímá a to selektivnì. – Sdìlení a informace, které by mu mohly pøinést nutnost zvýšeného úsilí èi odpovìdnosti. Jedinec, který pozbyl bývalou moc a významnou pozici, náhle zjišťuje, že mu souèasnì zemøelo množství pøátel. Manažer, který namísto odmìn pøináší další úkoly, má pojednou kolem sebe spoustu pøetížených, neslyšících, ranìných a padlých. Ten, který se nauèil být i psychologem, je na takové situace pøipraven. Umí totiž rozpoznávat pøátele a kvalitní spolupracovníky od servilních služebníkù, pøihøívaèù vlastní kašièky a pochlebníkù. Rozlišovací schopnost nejednoho manažera je však chabá, navíc oslabená nedostateènou imunitou vùèi servilitì, která dokáže tak krásnì rozezvuèet struny lidské ješitnosti. A tak oblíbenci šéfù bývají nekonfliktními pøikyvovaèi. Lidé jsou neustále pøekvapováni, že v nouzi jim pomáhají ti, jejichž pomoc neoèekávali, zatímco oni, jimž by to mìla kázat etika a snad i povinnost nìco oplatit, náhle mizí kamsi do nebytí. V situacích, kdy se žádají jasná stanoviska anebo pøichází vyšší èi mimoøádné nároky, se nìkteøí lidé mìní v mrtvé brouky.
| 100 |
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS181456