TRADIČNÍ
TEXTILNÍ TECHNIKY
pavouček paličkuje plátnovou vazbou, ale je možné jej paličkovat i polohodem. Plocha kolem pavoučků – půdice – bývá zhotovena dírkovou vazbou. Jednotlivé nitě se proplétají v pavoučku plátnově v pořadí, jak se z dírkové vazby k motivu pavoučku dostanou. Ve středu pavoučku píchneme špendlík a páry se zase v opačném pořadí rozvedou do dírkové vazby (obr. 12.13). Důležité je také naučit se připojovat právě paličkovanou část (např. pásek) k již hotové krajce. Používá se k tomu háček odpovídající tloušťce příze. Spojovací pár se zkroutí a háčkem se provlékne příze z jedné paličky tak, aby vytvořila očko – jím se provlékne druhá palička a očko se stáhne (obr. 12.14).
Je nezbytné umět přízi pevně nastavit zvláště při rozměrnějších krajkách nebo při přetržení příze. Uzlík musí být malý a pevný. Váže se na vrchní straně, tj. na straně, na níž se pracuje a která po sejmutí krajky z podušky bude stranou spodní. Nejpevnější je tkalcovský uzel znázorněný na obr. 12.15. V naší lidové kultuře se paličkované krajky používaly především jako doplněk a optické doznění tkaniny ženských košilek a mužských košil, jako okraje zástěr, sukní, šátků, čepců, dále jako vložky i zakončení v různých dekorativních plachtách (hlavně koutnicích a úvodnicích – obr. 12.16, 12.17). Pro tyto účely se zhotovovaly krajky nejčastěji z bílých nebo režných lněných nití různé tloušťky, dále z bavlny, ale i z nití kopřivových, ze
a
■ Obr. 12.13 Krajka s pavoučkem; školní práce z vambereckých krajkářských kurzů z 20. let min. století
■ Obr. 12.15 Nastavení příze pevným uzlem
b
c
■ Obr. 12.14a, b, c Tři fáze připojení nově paličkované části ke krajce již hotové
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS181435