Subkultury mládeže
Rozvoj kultury mládeže může být vnímán jako pouhá část tohoto procesu polarizace. Zvláště můžeme poukázat na relativní vzestup platební schopnosti dělnické mládeže, vytvoření trhu zaměřeného na absorpci vzniklého nadbytku a změny ve vzdělávacím systému navazující na Butler Act z roku 1944 jako faktory přispívající k vytvoření generačního uvědomění mezi mládeží po druhé světové válce. (Hebdige, 1979: 74) Vztah mezi subkulturami mládeže a trhem je již od padesátých let 20. století neuvěřitelně těsný. Již Friedeburg (1967) téměř před 50 lety konstatoval, že „mládež má víc volného času a disponuje s většími finančními prostředky než její vrstevníci v dřívějších generacích (podle Freiová, 1967, srov. Duffková, Urban, Dubský, 2008). Hebdige (1979: 153) uvádí, že „během období 1945–1950 podle odhadů stoupla průměrná reálná mzda teenagerů dvakrát tolik, co u dospělé populace“. I to samozřejmě mělo vliv na utváření vztahu mezi subkulturami mládeže a „průmyslem pro teenagery“. V současné společnosti tomu napomáhají především koncentrace ekonomické a politické moci, vznik obrovského potenciálu zábavního průmyslu, vznik tzv. masové kultury, růst konformity a narůstající konsenzus. Na jedné straně je vznik masové kultury podmíněný relativní sociální nivelizací. Znamená to, že kultura se stává masovou především od té doby, co se staly masovými určité životní podmínky, sociální poměry, za vydatné pomoci masových komunikačních prostředků. Tato masová kultura ovlivnila i mládež. Tento vliv se projevil závislostí mladých lidí na trhu. Na trhu se stávají závislí nejenom mladí lidé sami, ale i výrobci, kteří se často v určitém směru snaží mládež ovlivňovat (např. oděvní průmysl, hudební průmysl). Druhým důsledkem negativního vlivu masové kultury na mládež je závislost na společenské organizaci a třetím vážným vlivem na nadměrná závislost na technických – komunikačních – prostředcích (srov. Ondrejkovič, 1994). K paradoxům patří, že zatímco si mládež nejdříve vytvoří prvky své subkultury sama, později na to zareaguje trh, který hned registruje požadavky ve stylu oblékání a oblibu hudebních hvězd. (Jandourek, 2008) Právě v souvislosti se stylem uvádí Hebdige (1979: 93) tzv. dvojitou odpověď. Styl je za prvé zároveň oslavován (na stránkách časopisů věnovaných módě) a za druhé vysmíván a zlořečen (ve článcích definujících subkultury jako sociální problém). Tento proces je definován jako rekuperace (znovuzískání) a má dvě charakteristické formy: 1. konverze subkulturních znaků (oblékání, hudba, atd.) do masově produkovaných předmětů (např. forma zboží); 2. „označení“ a redefinice deviantního jednání dominantními skupinami – policií, médii, soudnictvím (např. forma ideologie). (Hebdige, 1979: 94)
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS181408