Jak již bylo uvedeno v kapitole „Přehled historie čezety“, vozík Druzeta se vyráběl v družstvu DRUPOL ve Štiříně u Prahy. To však je až druhé výrobní místo. Výroba byla zahájena v Praze v Hybernské ulici č. 30, ale vzhledem k velkému zájmu bylo třeba výrobu přemístit do vhodnějších prostorů. Na obrázku vidíte druzetu po renovaci, tak jak ji známe dnes z veteránských srazů nebo ze sbírek v té „nejběžnější“ verzi. Slovo „nejběžnější“ je trochu zavádějící, ale opravdu je možno vidět víc verzí, které se více či méně od sebe liší, a já skutečně nikde nenašel důvěryhodný zdroj, který by celou situaci okolo druzet objasnil. Některé zdroje uvádějí, že druzety byly vyráběny ve třech různých provedeních, ale já se s tím tak zcela neztotožňuji a pohled na následující obrázky vám dokáže, že typů mohlo být ještě víc. Otázkou zůstává, co byly skutečně vyráběné typy, co byly prototypy, popř. co jsou výsledky lidové tvořivosti domácích kutilů. A tak začněme od začátku. Fotografie s třemi muži (samotným panem Kochem za řídítky) je první fotografií, která byla uveřejněna ve Světě motorů. Vidíte, že předek druzety se značně liší od sériového provedení, boční lišty jsou odlišné, přední kšilt je ještě čezeťácký. První prototypy druzety používaly větší množství shodných výlisků s čezetou, než jaká byla potom skutečnost ve výrobě. Původně byly z čezety používány i postranní plechy, jak z přední části pod nádrží, tak
Bez sajdkáry je prý motocykl nekompletní, to samé můžeme v tomto případě říct i o čezetě s druzetou. Myslím, že takto čistě designově povedených kombinací na světě příliš nenajdeme
98
S K Ů T R Č E Z E TA Ukázka elektronické knihy, UID: KOS181371
Všechno začal konstruktér J. F. Koch, který chtěl vyjít vstříc početnějším rodinám vlastnícím skútr. Vidíte ho za řídítky čezety připojené k jednomu z prvních prototypů druzety Tato dochovaná sajdkára je bezpochyby vyrobena z výlisků karoserie čezety, ale druzeta to není. Je to snad jeden z prototypů, nebo mistrovská práce nějakého domácího kutila? První sériové provedení druzety mělo odnímatelnou přední část pro lepší nastupování. Druzet bylo vyrobeno několik set kusů a informace o výrobě, typech apod. existují asi jen v ústním podání sběratelů
POSTRANNÍ VOZÍKY
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS181371
i ze zadní části (včetně větracího otvoru z typu 501). Dále byly použity shodné okrasné lišty, hliníkový kryt uzávěru nádrže a přední ochranný „kšilt“. Ponton karoserie však byl poměrně nízký, stejně tak jako opěra sedačky. Výkyvné rameno kola bylo svařeno z ocelových profilů, ve výrobě pak bylo nahrazeno speciálními hliníkovými odlitky. Z těchto dob pochází zřejmě i druzeta na dalším obrázku, která je velice pěkně řemeslně zpracována, ale žádné potvrzení její autentičnosti a originality neexistuje. V sériové výrobě pak byly použity pouze dva výlisky z čezety, a to vrchní plech nádrže a přední plech pod ochranným štítem. Ostatní plechy (stejně jako u skútrů tl. 0,8 mm) byly kromě jednoho výlisku všechny pouze ohýbány a profilovány. Údajně prvním provedením druzet byla verze s odnímatelnou přední částí. Na výkresu vidíte, o jakou část se jedná. Další perokresba pak ukazuje rozměrový náčrtek klasické druzety, která už měla karoserii vcelku. Technický popis přívěsného vozíku DRUZETA, montovaného výhradně ke skútrům Čezeta 501 a 502. Provedení DRUPOL Štiřín (doslovný přepis): Přívěsný vozík Druzeta sestává z podvozku a karoserky. Rám podvozku je vytvořen ze dvou ocelových trubek, z nichž přední, zvláště vyztužená pro namáhání na ohyb, připevněna je na skútr dvěma závěsy pod jeho příčnou stěnou. Druhá trubka je zavěšena nastavitelnou spojkou přímo na osu kyvného ramene zadního kola skútru. Ku zvětšení příčné stability vozidla slouží vzpěra z ocelové trubky, opřená dolním koncem o zadní trubku rámu a horním o ucho dláhy, připevněné na plošinu karoserky skútru pod jeho zavazadelníkem.
100
Obě trubky rámu spojeny jsou rohovou spojkou z temperované litiny, ve které je uložena osa kyvného ramene kola přívěsu. Osa i pouzdro ramene jsou zhotoveny z prvotřídní oceli, tvrdě cementované a kalené a vytváří spolu se šedesáti ocelovými jehlami uložení kývačky, které při správné údržbě má téměř nekonečnou životnost. Kolo přívěsu je stejného provedení jako u skútru a možno jej se všemi jeho koly vzájemně vyměňovat. Nezávislé odpružení kola je provedeno vinutou pružinou, spojenou s kapalinovým tlumičem, jehož nosnost lze snadno přizpůsobit měnícímu se zatížení od 40 do 100 kilogramů. Též účinnost brzdy kola skútrového provedení možno snadno nastavovat podle váhy obsazení přívěsu. Karoserka z ocelového, elektricky svařeného plechu, skořepinové konstrukce, je připevněna k rámu podvozku devíti šrouby a doplňuje podstatně jeho podélnou tuhost. Její přední část je vytvořena z originálních skútrových výlisků a vytváří s čezetou harmonicky sladěný celek, podporovaný stejným zbarvením povrchu i polštářů sedadel. Pod sedadlem i opěradlem, pojištěným patentním zámkem, jsou značné prostory pro bezpečnou úschovu zavazadel. Další prostor pro drobná zavazadla tvoří schránka před blatníkem, přístupná posádce přívěsu i za jízdy. Pohodlné sezení podporuje stavitelná opěra nohou a gumový kobereček na podlážce. Velikou ochranu proti větru a nepohodě poskytuje vhodně konstruovaný ochranný štít z tvrdého plexiskla. Postranní svítilna na blatníku, pevně spojeném s karoserkou, může být za příplatek nahrazena blikačem. Ku standardní výbavě přívěsu patří ještě oranžová odrazka a gumový chránič proti odstřikování bláta za kolem. Na záď karoserky možno za příplatek montovat náhradní kolo nebo nosič větších zavazadel a později též i skládací stříšku.
S K Ů T R Č E Z E TA Ukázka elektronické knihy, UID: KOS181371