„Já si jednou udělám čas a přijdu do té vaší školy. Sednu si do koutku a budu poslouchat.“ „Nevím, jestli bys zrovna ty v tom koutku vydržela,“ směju se. Telefon přeruší náš družný rozhovor. Jarča se zvedne, zamává a odchází. Stejně už je pozdě. Tak vykoupat a spát. Kdyby. Ještě mám nějakou práci… *** Miluji bublinky. Ráda sedím ve vaně, když zespoda stoupají bublinky a masírují mi tělo. Ne, nemám masážní vanu. Jen takový bublifuk, který dělá trochu kravál. V bublinkách se mi dobře přemýšlí. Vrátím se v myšlenkách k našemu rozhovoru s Jarkou a k lidem, kteří nemohou najít své uplatnění, své místo. Rádi by se realizovali, uplatnili své znalosti a zkušenosti. Bohužel jim není přáno… Vana je mým druhým pracovištěm. Právě v ní se dokážu nejlépe soustředit a tak právě „opravy“ lidských těl a duší provádím tady. Myslím si, že všichni jsme dostali do vínku nějaké ty talenty a je naší povinností je využívat. Někdy však máme na cestě klády, o které zakopáváme. Někteří tam mají obrovskou hromadu klád, přes kterou nemohou. Nevidí, kde je její konec. A tak ji zkoušejí obejít zprava, zleva a někteří zkoušejí na tuto hromadu i šplhat… Mám ohromnou radost, když se mi podaří takového človíčka přes jeho hromadu převést. Není to tak těžké. Hromadu cizího člověka totiž vidím shora. Takže vidím, kde začíná, kde končí a kudy je potřeba jít, aby zůstala za ním. Není nic hezčího než úsměv na tváři klienta a jeho radost ze života… Voda vychladla a mně začala být zima. Už jsem ve vaně dlouho. To se mi stává často, než se mi všechny mé myšlenky proženou hlavou… Musím jít na kutě. Zítra sice začíná víkend, ovšem pro nás to znamená konzultace. Musím přiznat, že se docela těším. *** Odměnou za ranní vstávání je nám všem krásný den. Můj oblíbený ptáček mě opět vzbudil ještě za šera, potom odlétl někam jinam a mně se ještě podařilo usnout. Pak mě vzbudily sluneční paprsky, šimrající mě na ruce. Je to příjemné, a tak vstávám s úsměvem. Jestlipak je pro dnešní den určena dobrá nálada? Jestlipak budou takto naloženi i naši studenti? Na chviličku ještě zajdu na zahrádku, podívat se na kytičky. Miluju rozkvetlé kvítky. Všimli jste si někdy, jak je takové pole s lučními květy nádherné?
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS181366