Revmatologický výkladový slovník
99
Idiotyp Soubor idiotopů na vazebném místě určité protilátky. Proti idiotypům mohou vznikat antiidiotypové protilátky, které jsou vlastní anti-protilátky. Jejich vazebné místo je komplementární k vazebnému místu první protilátky, a proto má prostorovou strukturu shodnou s antigenní determinantou, která je specifická pro tuto první protilátku. Antiidiotypové protilátky tohoto typu se proto označují také jako vnitřní obraz antigenu nebo homoprotilátky. Předpokládá se, že idiotypy a antiidiotypy vytvářejí v organizmu regulační síť. IgA Třída imunoglobulinů, jejichž molekuly mohou existovat ve dvou formách – jako sérový IgA (monomer) nebo sekreční IgA (dimer, jehož molekula obsahuje ještě J-řetězec a sekreční komponentu – SC). Sekreční IgA (S-IgA) se nachází v sekretech sliznic, kde se účastní reakcí lokální imunity. Průnik buňkami epitelu na povrch sliznice mu umožňuje sekreční komponenta, která je zbytkem poly-Ig-receptoru na povrchu epiteliálních buněk. Jsou známé dva izotypy těžkých řetězců α – α1 a α2 –, které tvoří podtřídy IgA1 a IgA2. IgD Imunoglobuliny s nejméně známou biologickou funkcí. Molekuly IgD jsou kromě monomerů IgM nejčastěji zabudované v cytoplazmatické membráně B-lymfocytů ve funkci rozpoznávací složky antigenového receptoru.
I
IgE Za fyziologických okolností se nacházejí v krvním séru v nejnižší koncentraci ze všech imunoglobulinů a zahrnují protilátky účastnící se obrany organizmu proti parazitárním infekcím, stejně jako reaginy, které zodpovídají za reakce časné přecitlivělosti (alergie, anafylaxe). U parazitárních infekcí se jejich koncentrace zvyšuje a obzvlášť vysoká bývá u alergických onemocnění. IgG Nejrozšířenější třída imunoglobulinů v extracelulárních tekutinách. Jejich molekuly se skládají ze dvou identických lehkých a dvou identických těžkých řetězců, které jsou prostorově uspořádané do domén. Jsou známé čtyři antigenně odlišné těžké řetězce γ, které tvoří čtyři podtřídy – IgG1, IgG2, IgG3, IgG4. Protilátky třídy IgG se tvoří zejména při odpovědi na opakované podání rozpustných antigenů. Jako jediné mají schopnost procházet přes lidskou placentu. Po vazbě s antigenem (imunokomplexy) nebo formou agregátů (shluky vlastních molekul) aktivují komplement. IgM Mají největší relativní molekulovou hmotnost (900 000) a sedimentační koeficient 19S). Jejich molekula se skládá z pěti stejných podjednotek (každá s Mr 180 000 a 8S), tedy tvoří pentamer, který kromě 10 lehkých a 10 těžkých řetězců
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS181329