Praktická cvičení se vrací zpět. Pracuje tudíž podobně jako píst. Rozsah bráničních pohybů činí v klidu 2 až 3 cm, při intenzivním dýchání 5–7 cm. Svým pohybem se bránice podílí na 40–50 % vitální kapacity plic. Důležitá je její souhra s břišními svaly – při relaxaci bránice napomáhají svou aktivací jejímu pohybu směrem vzhůru, při její kontrakci musí naopak dojít k jejich uvolnění, aby se mohla bránice pohybovat směrem dolů. Dýchací pohyby rozdělujeme na tři typy:
»» břišní (abdominální) neboli brániční dýchání; »» střední neboli hrudní čili dolní žeberní (označované také jako dolní hrudní nebo kostální) typ dýchání;
»» horní neboli horní žeberní (označované také jako horní hrudní nebo klavikulární, podklíčkové) dýchání. Na břišním dýchání se podílí především bránice a břišní svalstvo. Tento typ dýchání převažuje ve stavu relaxace a důležité je i to, že při něm dochází k masáži orgánů uložených v dutině břišní. Dolní žeberní dýchání se uskutečňuje pohybem šestého až desátého žebra. Dochází při něm k rozpínání hrudníku dopředu, do stran a rovněž mírně dozadu. Toto dýchání je velmi důležité pro dostatečnou ventilaci plic. Podklíčkové dýchání se uskutečňuje pohybem druhého až pátého žebra a klíční kosti, které se zdvíhají dopředu a nahoru. Dochází při něm k ventilaci horních laloků plic. Jde o nejméně účinný typ dýchání, při kterém se zapojuje řada pomocných dýchacích svalů, typický pro jedince s nedostatečným břišním dýcháním. Správné dýchání je takové, na kterém se podílejí všechny tři typy dýchání, je plně využita kapacita plic a plíce se provzdušňují rovnoměrně ve všech částech (Knížetová, Kos, 1989). Vdech začíná uvolněním břicha, pokračuje rozpínáním hrudníku od spodních žeber až po oblast klíčních kostí. Výdech začíná uvolněním vdechových svalů, pokračuje stahem břicha a zmenšením objemu hrudníku od spodních žeber vzhůru, končí poklesem hrudníku v oblasti klíčních kostí. Výdech je dvakrát delší než nádech, a především by měl být úplný, pro což je důležitá aktivace břišních svalů na konci výdechu. Průběh dýchání je významně ovlivněn polohou těla, která může facilitovat, nebo naopak inhibovat některý typ dýchání. V lehu na zádech jsou podmínky pro dýchání příznivé, gravitace usnadňuje výdech a mírně ztěžuje vdech, resp. omezuje dýchací pohyby v místech doteku s podložkou. V lehu na břiše je omezen pohyb žeber vpřed, převládá žeberní dýchání do stran a dozadu. V lehu na boku jsou dýchací pohyby do strany u podložky blokovány, horní polovina hrudníku se může volně rozpínat, dýchání je tedy jednostranné. V uvolněném sedu převládá dolní žeberní dýchání, ve vzpřímeném sedu horní žeberní dýchání. Břišní dýchání je ztíženo.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS181327