98 Osvětlování světlovody Pro porovnání Jenkins-Muneerovy and Zhang-Muneerovy metody lze zavést substituci vztahu (6.2.5) do vztahu (6.2.10), (Jenkins a kol., 2005) ,
(6.2.15)
kterou lze ještě rozepsat použitím vztahu (6.2.6) .
(6.2.16)
Tsangrassoulisova metoda (publikováno v Jenkins a Muneer, 2004) Model využívá hodnotu světelné propustnosti světlovodem pro stanovení jasu difuzoru a předpokládá dokonalý rozptyl světla směrem do interiéru. Pro stanovení jasu difuzoru byl odvozen následující vztah , kde
(6.2.17) je jas difuzoru [cd.m-2], je vnější osvětlenost v místě světlovodu [lx], je propustnost světla světlovodem.
L Eext τT
Pro určení osvětlenosti E v libovolném bodě přímo pod difuzorem byla odvozena rovnice . kde
(6.2.18)
r
je poloměr světlovodu [m].
Pokud posuzovaný bod na srovnávací rovině není přímo pod difuzorem (v ose světlovodu), ale je posunutý o vzdálenost x, použije se vztah ,
kde
(6.2.19)
E
je osvětlenost v bodě mimo osu světlovodu [lx], ,
(6.2.20)
,
.
Osvětlování světlovody.indd 98
(6.2.21)
(6.2.22)
7.4.2009 21:48:18
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS181153