8
Nespavost a jiné poruchy spánku
v rehabilitačním centru, kde se zotavoval po ischemické mozkové příhodě s cévní mozkovou příhodou, pravostrannou mozkovou lézí a částečnou obrnou levé horní i dolní končetiny. Před touto příhodou pacient výrazně nestonal. Netrpěl vysokým tlakem, nebyl obézní. Neužíval léky, pouze příležitostně antihistaminika kvůli alergii na trávy. Na oddělení, kde pacient ležel, se sešlo neurologické konzilium s cílem upravit podávání léků; psychiatr totiž klientovi diagnostikoval prodělané noční delirium. Z dostupné dokumentace vyplynuly následující informace: pacient spí neklidně, v noci chodí po chodbě, bouchá do dveří, nesrozumitelně si povídá pro sebe, neodpovídá na dotazy a nereaguje na výzvy, do postele uléhá sám, někdy si lehne pod postel, ráno si na události nevzpomíná. Stav se opakoval pětkrát během dvou měsíců. Psychiatr diagnostikoval a léčil delirium nasedající na cévní demenci po mozkové příhodě. Pacient užíval Anopyrin, Piracetam, vitamin B, léky rozšiřující cévy, Dormicum a Tiapridal v dávce 600 mg denně. Po zahájení léčby deliria se stav na dva týdny zklidnil, pak se opět opakoval. Pro vyslovenou diagnózu neexistovaly významné důkazy. Výsledky laboratorního skríninku byly v normě stejně jako pacientovo zavodnění (hydratace). Jednoduchý text kognitivních funkcí ukázal, že pacient je orientován, s dobrou krátkodobou pamětí. Netrpěl depresí ani úzkostmi. V rodinné anamnéze se objevilo somnambulické zatížení u otce. V dětství pacient prodělal epizody náměsíčnosti, v dospělosti byly při stresu přítomny epizody nočního ujídání, na něž si klient nepamatoval. Při vyšetření jsem dospěla k podezření na parasomnii typu somnambulizmus. Pacient absolvoval test vertikalizace a EEG vyšetření, které neodhalily závažné patologie. Antidelirantní léčba byla vysazena. V rámci léčby byl upraven denní režim, pacient začal aktivně rehabilitovat, na noc bral 1 mg clonazepamu. Podpůrná psychoterapie mu měla pomoci postupně se vrátit k pracovním aktivitám. Stav se pomalu upravil. Pacient dál dochází na ambulanci a není v pracovní neschopnosti.
Poučení z příběhu Nedostatečné informace v dokumentaci, neúplná anamnéza a obavy neškoleného personálu komunikovat s „bloudícím“ pacientem přispěly ke špatné diagnóze a léčbě.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS181094