98 n Management a organizaèní chování Moc odmìòovací
Moc referenèní
Moc informaèní
Šest zdrojù síly
Moc expertní
Moc donucovací
Moc legitimní
Obr. 5.1 Zdroje síly podle Ravena
V organizacích je zcela bìžné, že vedoucí pracovník nevyužívá všech druhù sil, ale že používá èi jsou mu dány jen nìkteré. Jejich zdrojem je buï samotný vedoucí pracovník, jeho pozice, nebo kombinace obojího. Podle toho mùžeme rozlišit, zda dotyèný využívá pouze své legitimní pozice, plynoucí z jeho funkce – pak jde o tzv. oficiálního vedoucího (Etzioni, 1964, 1975). Osoba, která používá nìkteré uvedené síly, ale nezastává žádnou vedoucí pozici, je tzv. neformální vùdce. Takový èlovìk používá hlavnì svoji expertní pøevahu, sílu vzoru a symbolické formy odmìny. A koneènì jednotlivce, kteøí kombinují sílu své pozice a sílu své osobnosti, nazýváme formálními vùdci. Etzioni (1975) uvádí tøi druhy moci v organizacích, podle toho, jaké prostøedky daný subjekt používá: n Donucovací síla (tedy taková, kdy je používáno hrozby, sankcí èi fyzické síly). n Síla odmìòování (zahrnuje manipulaci se zdroji a odmìnami, napø. mzdy a bonusy). n Normativní síla (používá symbolických odmìn, napø. pochvala, úcta, prestiž atd.). Max Weber (podle Bedrnová a Nový, 2001) øíká, že existují tøi zdroje moci: n osobnost, n vlastnictví, n organizace. Moc svázána s osobností je založena na jejích dílèích atributech: n n n n
fyzická síla, duševní úroveò, morální úroveò, osobnostní vlastnosti.
S rozvojem spoleènosti význam fyzické síly ustoupil do pozadí a více aktuálním se stává význam morálky a duševní úrovnì.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS181017