uznávaný lovecký způsob. Od svého vzniku umožňuje klub celou řadu setkání svých členů, na kterých nechybí ani zástupci sokolnických organizací ze zahraničí. Nejznámějšími se staly tradiční srazy sokolníků na zámku v Opočně (obr. 113). Lovečtí dravci se dělí na dravce vysokého letu (sokoli), nízkého letu (jestřáb, krahujec) a na orly (obr. 114). Sokolnictví bylo původně osamělým způsobem lovu, ale provozuje se i společně, neboť dravcům větší počet lidí nevadí. Na jednom místě ovšem může až na výjimky lovit jen jeden dravec a další je vypuštěn teprve po skončení akce prvního. Problém nastává ve většině případů tam, kde není více sokolníků, neboť drobná zvěř smí být lovena pouze na společných lovech. Je pak pouze na benevolenci ostatních myslivců a mysliveckého hospodáře, aby dělali ojedinělým sokolníkům společnost na jejich lovu, naplnili tak literu zákona a potěšili alespoň svoje oko pohledem na ladnou práci dravců. Příprava loveckých dravců je značně náročná, přestože vlastnímu lovu není třeba je učit, ten mají vrozený. Výcvik zpočátku směřuje především k tomu, aby si dravec dobře zvykl na svého pána. Je často brán na rukavici, je zde hladěn a krmen a tak si po čase spojuje svého pána s potravou. Krotký dravec se nebojí, dá se vzít na ruku a má zájem o okolí. Při nošení se sluní, načechrává si peří a odpočívá. Zvykne-li si dravec na rukavici natolik, že z ní v místnosti seskakuje a vrací se na ni, bere ho jeho pán mezi lidi a psy, pomalu jej přivyká společnosti i jízdě autem, bez kterého se dnes neobejde. S vlastním výcvikem se začíná při použití šňůry, na kterou je dravec přivázán. Přitom se učí návratu na rukavici, kde na něj vždy čeká potrava. Tomu
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS181001