uznávaný lovecký způsob. Od svého vzniku umožňuje klub celou řadu setkání svých členů, na kterých nechybí ani zástupci sokolnických organizací ze zahraničí. Nejznámějšími se staly tradiční srazy sokolníků na zámku v Opočně (obr. 113). Lovečtí dravci se dělí na dravce vysokého letu (sokoli), nízkého letu (jestřáb, krahujec) a na orly (obr. 114). Sokolnictví bylo původně osamělým způsobem lovu, ale provozuje se i společně, neboť dravcům větší počet lidí nevadí. Na jednom místě ovšem může až na výjimky lovit jen jeden dravec a další je vypuštěn teprve po skončení akce prvního. Problém nastává ve většině případů tam, kde není více sokolníků, neboť drobná zvěř smí být lovena pouze na společných lovech. Je pak pouze na benevolenci ostatních myslivců a mysliveckého hospodáře, aby dělali ojedinělým sokolníkům společnost na jejich lovu, naplnili tak literu zákona a potěšili alespoň svoje oko pohledem na ladnou práci dravců. Příprava loveckých dravců je značně náročná, přestože vlastnímu lovu není třeba je učit, ten mají vrozený. Výcvik zpočátku směřuje především k tomu, aby si dravec dobře zvykl na svého pána. Je často brán na rukavici, je zde hladěn a krmen a tak si po čase spojuje svého pána s potravou. Krotký dravec se nebojí, dá se vzít na ruku a má zájem o okolí. Při nošení se sluní, načechrává si peří a odpočívá. Zvykne-li si dravec na rukavici natolik, že z ní v místnosti seskakuje a vrací se na ni, bere ho jeho pán mezi lidi a psy, pomalu jej přivyká společnosti i jízdě autem, bez kterého se dnes neobejde. S vlastním výcvikem se začíná při použití šňůry, na kterou je dravec přivázán. Přitom se učí návratu na rukavici, kde na něj vždy čeká potrava. Tomu
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS181001
se musí naučit naprosto spolehlivě. Teprve potom následuje volné puštění, které je vždy rizikem (ztrátu dravce lze do jisté míry eliminovat navigačním zařízením). K přivolání dravců z větší vzdálenosti někdy sokolníci používají tzv. vábítko, kterým sokolník točí nad hlavou a láká jím dravce zpět. Mezi ostatní pomůcky používané sokolníky patří poutka, kterými jsou opatřeny dravcovy stojáky, rolnička, která při pohybu jasně zvoní, a kukla, která se ptáku natahuje na hlavu, aby nebyl neklidný v rušném nebo nezvyklém prostředí. K sokolníkově výbavě patří kromě rukavice sokolnická brašna (uložení krmení, dezinfekce pro případ poranění, pomůcek a případné kořisti), která se nosí přes rameno. Cvičení dravci vedení zkušeným sokolníkem dokáží cosi, co se vymyká jejich zvyklostem. Tak například jestřáb dokáže ulovit zajíce či bažanta, přestože jeho typickou kořistí ve volnosti je spíše veverka nebo sojka, a kořist lovená v zajetí je tak mnohem větší. Stejně tak sokol dokáže hravě ulovit volavku a orli lišku (obr. 115). Jde o to, že dravec vedený sokolníkem si kořist nevybírá sám, nýbrž mu ji určuje jeho pán. Přesto je pravdou, že lovečtí dravci uloví ponejvíce zvěř nemocnou, oslabenou nebo pozdně kladenou. Zdravá zvěř, není-li překvapena nečekaným útokem z nízkého letu, často uniká do krytu. Přesto lovečtí dravci dokáží ulovit srnce i vlka. Jedná se zejména o asijské orly (berkuty), kteří často loví v páru. Musí být také dostatečně rutinovaní a vázat svoji kořist těsně za hlavou a za mordu, jinak riskují vlastní poranění nebo dokonce smrt. Pán pak musí svému opeřenému pomocníkovi přispěchat co nejrychleji na pomoc a vázanou zvěř usmrtit. U většiny dravců nízkého letu a u orlů se loví tzv. „z pěsti“, kdy se dravec vypouští za vypíchnutou zvěří ze sokolníkovy rukavice. Sokoli a rarozi naproti tomu obvykle loví tzv. „z krouživého čekání“, kdy krouží vysoko nad svým
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS181001
pánem a vyčkávají, až jim on nebo pes vyženou do vzduchu bažanta nebo kachnu, dříve koroptev. Poté útočí prudkým střemhlavým letem se zavřenými křídly. V rychlostech okolo 250 km/h však nedokáží kořist uchopit, nýbrž jí pouze zasazují pařáty zásah a sráží ji k zemi. Pro výchovu sokolnicky upotřebitelného dravce je žádoucí, aby sokolník měl pro výcvik dravce dost času a poskytoval mu dostatečný prostor pro létání. Dravec, který dlouhou dobu pouze sedí ve voliéře, je nepoužitelný, protože má ochablé svaly i srdce a není schopen vysokého výkonu. Brzy se unaví a ztrácí zájem o práci. Výběr druhu a pohlaví loveckého dravce je otázkou sokolnické zkušenosti a je do jisté míry ovlivněn tím, co se bude s dravcem lovit. Zde již ovšem vstupujeme na specializované pole vyhrazené odborníkům. Význam sokolnictví nezůstává v dnešní době omezen pouze na krásu a radost z lovu, ale přínos sokolnictví je rovněž na mnoha místech finančně vyčíslitelný. Vycvičený dravec se jako přirozený nepřítel používá k likvidaci, ale také k zastrašení, některých ptáků, kteří v hejnech páchají materiální škody v zemědělství i dopravě (ochrana polí jestřábem před holuby, vinic krahujcem před špačky, ochrana letišť před hejny racků, holubů, vran a havranů), kde si na jiné metody (zvukové a světelné efekty, přítomnost lidí) zvěř rychle zvykne. Naopak místu střeženému dravcem se během krátké doby vyhýbá. Nezanedbatelný je dnes i ochranářský přínos sokolnictví. Kontakt s loveckým dravcem je vnímán i nemysliveckou veřejností velmi pozitivně (obr. 116) a osvětová činnost sokolníků podává pravdivý obraz o úloze dravců v jednotlivých ekosystémech. Mnoho z ohrožených druhů dravců je navíc díky sokolnickým odchovům úspěšně reintrodukováno zpět do volné přírody. Problematika sokolnictví je natolik obsáhlá, složitá a specifická, že jsem si o něm v rámci této publikace dovolil učinit pouze okrajovou zmínku jako o jedné ze zvláštních loveckých metod. Ty, kdo se hlouběji zajímají o daný obor, tímto odkazuji na odbornou sokolnickou literaturu a fundované znalce dané problematiky. Smyslem tohoto drobného vstupu byla toliko snaha o zkompletování problematiky soudobého lovectví.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS181001