98
/
KRIZE
cího procesu trhu. Pøíkladem mohou být o ivující pokusy èeského státu na severní Moravì, vysvìtlováné jako boj proti nezamìstnanosti. Zachraòování krachujících bank apod. Jeliko i za této situace platí zákon hodnoty, vzniká asymetrie mezi námezdní prací a kapitálem, èinnost státu nemù e kompenzovat tendenci poklesu míry zisku. V nejlep ím pøípadì ji mù e zprostøedkovat, tj. provádìt ji vlastními politickými prostøedky. Proto se také bude ekonomická krizová tendence prosazovat cestou sociální krize a povede k politickým bojùm. Pro politický systém je vstupem pokud mo no rozptýlená masová loajalita a výstupem jsou vrchnostensky prosazovaná administrativní rozhodnutí. Krize výstupù mají formu krize racionality: administrativní systém není schopen se pøizpùsobit imperativùm øízení, která získává od hospodáøského systému. Krize racionality je pøesunutou systémovou krizí, která podobnì jako krize ekonomická vyjadøuje rozpor zespoleèen tìné výroby pro nezobecnitelné zájmy jako to rozpor imperativù øízení. (Stát zasahuje do volného trhu svými imperativy.) Nedostatek racionality veøejné správy znamená, e státní aparát není schopen v daných rámcových podmínkách ekonomický systém dostateènì pozitivnì øídit. Pøíkladem mù e být úèast státu v dozorèích radách podnikù, kde má podíl, a pøesto nìkteré z tìchto podnikù bankrotují, aèkoli mají státní zakázky. Krize vstupù mají formu krize legitimity: legitimizaènímu systému se nedaøí zachovat po adovanou úroveò masové loajality pøi naplòování pøejatých imperativù øízení hospodáøského systému. [108] Krize legitimity je naproti tomu bezprostøednì krizí identity. Nejde cestou ohro ení systémové integrace, nýbr vzniká z toho, e splnìní úkolù státního plánování zpochybòuje strukturu depolitizované veøejnosti, a tím také zpochybòuje formálnì demokratické zaji tìní soukromì autonomní dispozice výrobními prostøedky. Nedostatek legitimity znamená, e pomocí administrativních prostøedkù nelze v po adované míøe legitimnì zachovat èi vytvoøit efektivní normativní struktury. Tedy hodnoty a normy dùvìru obèanù vùèi státu, obèané pøestávají vìøit, e jsou si v ichni rovni. Sociokulturní systém èerpá své vstupy z ekonomického i politického systému. Jsou jimi statky a slu by, které lze koupit a po kterých je kolektivní poptávka, právní a správní akty, veøejná a sociální bezpeènost atd. Krize výstupù obou tìchto systémù jsou zároveò poruchami zadání sociokulturního systému, které se pøená ejí do ztráty legitimity. Dosud zmínìné krizové tendence se mohou projevit jen prostøednictvím sociokulturního systému, nebo sociální integrace spoleènosti je závislá na výstupech tohoto systému: bezprostøednì na motivacích, které poskytuje politickému systému ve formì legitimizace, zprostøedkovanì na motivacích k výkonu, které poskytuje systému vzdìlání a zamìstnání. Krize, které na tomto místì vznikají, jsou krize výstupù (krize vstupù nejsou mo né, proto e vstupy si tento systém sám neorganizuje). V pozdním kapitalismu se takovéto krizové tendence objevují jak na úrovni kulturní tradice (v morálních systémech, obrazech svìta), tak na úrovni strukturální pøemìny systému vzdìlání (ve kolách a v rodinì, v masmédiích). Opìt pøíklad: Proè by mìla mladá generace studovat vysoké koly, kdy jejich pøíjem po absolvování je ni í a pozdìj í ne u vyuèených? Pozdní kapitalismus vytváøí nové potøeby, které není schopen uspokojit, dochází k ohro ení obèanského soukromí, soukromí v rodinì a zamìstnání, je to výsledek toho, e tradice pøestává plnit regulující funkci.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS180967
SPOLEÈNOST V KRIZI
/
99
Habermas se pokusil stanovit nìkolik návrhù, jak krizové tendence vysvìtlovat. [109] Tab. 9 Návrhy, jak vysvìtlovat krizové tendence Krizové tendence
Návrhy, jak je vysvìtlovat
Ekonomická krize
Státní aparát jako to pøirozený nástroj uskuteèòování zákona hodnoty, oproti zákonùm nabídky a poptávky. Státní aparát jako to plánující agent sjednoceného monopolního kapitálu , oproti pùsobení trhu.
Krize racionality
Destrukce administrativní racionality prostøednictvím protikladných zájmù jednotlivých kapitalistù, oproti zájmu jednomu zisk. Vytváøení struktur, které jsou systému cizí, jsou v ak nutné k jeho udr ení (napø. vytváøení dal ích úøadù a byrokratických postupù).
Krize legitimity
Systémové meze a nezamý lené vedlej í následky (politizace) administrativních zásahù do kulturní tradice, rozhoduje politický zájem a ne logika vìci.
Krize motivace
Eroze ivotnì dùle itých tradic. Pøetì ování univerzalistickými hodnotovými systémy (zavádìní nových potøeb), a to obvykle pùsobením masových médií.
Podstatou Habermasova sdìlení je, e krize spoleènosti souvisí s chybným fungováním nìkterého ze systémù spoleènosti a projevuje se jako trvalá porucha systémové integrace. O spoleèenské krizi hovoøíme a ve chvíli, kdy ji jedinci pro ívají, proto e systémy v krizi být nemohou. Pøedlo ená analýza krize spoleènosti zapøíèinìné zasahováním politicko-administrativního systému do systému ekonomického a kulturního poskytuje nástroj, jak analyzovat problémy v souèasné spoleènosti, kdy ne pøímo krizi. Daniel Bell ve své knize Kulturní rozpory kapitalismu (angl. 1976) se vìnuje tøem hlavním tématùm, které jen dokreslují teoretiètìj í Habermasovu studii. Pro srovnání: Napìtí mezi asketismem a ziskuchtivostí. V ímá si, e ve spoleènosti pøevládá právì ona ziskuchtivost a ne asketismus, ze kterého kapitalismus vznikl (Max Weber). n Napìtí mezi bur oazním øádem a modernismem. Bur oazní øád typický svojí se nìrovaností nakonec vyhasl a modernismus v polovinì 20. století narazil na svoje hranice naru ením narativnosti èasu ve spoleènosti a nastoupil postmodernismus se svým sloganem anything goes , jeho cílem je a s úspìchem okovat tradièní bur oazní mravní cítìní a vyvolává tak vlny politické reakce, kulturních konfliktù, které polarizují politickou obec. n Odlouèení práva od morálky. Toto odlouèení se stává záva nìj ím, proto e je arbitrem ekonomických a dokonce i sociálních vztahù, a tím jak znovu sílí priorita vlastnických práv pøede v emi ostatními vèetnì práv morálních. Dùraz je kladen na formální a procedurální správnost více ne na podstatu vìci. [110] n
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS180967
100
/
KRIZE
Pokus o analýzu problematiky krize spoleènosti mù eme zakonèit pøístupem nìmeckého sociologa Ulricha Becka. Beck [111] ve svém díle akcentuje problémy spoleènosti druhé moderny (jak souèasnou spoleènost nazývá on) z jiné optiky, ale doplní nám tak chybìjící dílek do skládaèky o krizích spoleènosti. Nehovoøí o spoleènosti a jedinci, ale o státu a obèanovi, co koresponduje s tím, jak jsme si spoleènost v úvodu vymezili. V ímá si toho, co je velmi dùle ité pro fungování moderního státu, a to je bezpeènost obèana. Identifikuje tak tøi dne ní nejistoty, které tuto bezpeènost ohro ují. Prvními jsou sociální nejistoty, kam patøí nejistoty plynoucí z defektního hospodáøství a sociálnì státního fungování moderních spoleèností, zejména masová nezamìstnanost. Dále pak pøímé ohro ení zdraví a ivota, èím rozumí nejistotu týkající se vlastního zdraví, zpùsobenou pøítomností nebezpeèných látek v ovzdu í, pùdì a potravinách, pøípadnì ohro ení individuální bezpeènosti kriminalitou a násilím ve spoleènosti. Poslední je ztráta víry v pokrok, pøesnìji øeèeno jistoty, kterou víra v pokrok, ve vìdu a v expertní vìdìní dávala (tj. rozklad víry v základní modernistické civilizaèní hodnoty). Jako dùsledky tìchto nejistot uvádí køehkost moderního státu, kdy zaèíná selhávat sociální zabezpeèení. Rozklad sociálních identit, rozklad stavovské tøídní struktury, mizí rozdíl mezi enským svìtem rodiny a mu ským svìtem práce, co mù eme vysvìtlit prudkou individualizací stejnì tak jako dùsledkem globalizaèních tendencí v druhé polovinì 20. století. Trhlin doznává i projekt demokratického idustrialismu, který je otøesen ztrátou stability, je pøi la na poèátku 90. let 20. století. Stále více se brojí proti pøíli nému individualismu, ale co je opakem individualismu, øíká Beck, nacionalismus, který nelze opomíjet. Problémy se objevují i u tradièního pojetí rodiny podle køes anského ideálu, ze kterého zùstala pouze forma a obsah se mìní. Zvy uje se nezamìstnanost, pøesto se nemìní sebepojetí spoleènosti zalo ené na námezdní práci, aèkoli je zøejmé, e hospodáøský rùst nezamìstnanost nesni uje. Beck si pak klade otázku: Jak je ve spoleènosti bez dostatku námezdní práce mo ná sociální jistota, sociální identita a samozøejmì demokracie? Navrhuje øe ení prostøednictvím reflexivní modernizace. Sociální nerovnost se individualizuje, proto e vymizely sociální tøídy, ale ne sociální nerovnost. n Pøíèinou mnoha problémù a rizik, napø. ekologické krize, byla funkcionální diferenciace spoleènosti, je tøeba najít nová propojení, aby jednotlivé systémy mohly být chápány autonomnì, ale souèasnì pùsobily koordinovanì. n Pøedpoklad lineárního rùstu racionalizace, sna it se pøizpùsobovat stále komplexnìj ímu prostøedí. n
Anthony Giddens se ve své knize Modernity and Self-Identity (1991) zamìøuje na otázku osobnosti v pozdnì moderní spoleènosti. Oznaèení pozdnì moderní spoleènost pøibli uje Giddense k Habermasovi, který pí e o nedokonèeném projektu moderny , nebo k Ulrichu Beckovi pí ícím o druhé modernì . Uvedení autoøi reprezentují pøístupy, které nepodporují postmoderní pojetí spoleènosti. Pí í o stejné spoleènosti, jen její oznaèení upøesòují odli nými pøídavnými jmény. Prostøednic-
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS180967