98
/
KRIZE
cího procesu trhu. Pøíkladem mohou být o ivující pokusy èeského státu na severní Moravì, vysvìtlováné jako boj proti nezamìstnanosti. Zachraòování krachujících bank apod. Jeliko i za této situace platí zákon hodnoty, vzniká asymetrie mezi námezdní prací a kapitálem, èinnost státu nemù e kompenzovat tendenci poklesu míry zisku. V nejlep ím pøípadì ji mù e zprostøedkovat, tj. provádìt ji vlastními politickými prostøedky. Proto se také bude ekonomická krizová tendence prosazovat cestou sociální krize a povede k politickým bojùm. Pro politický systém je vstupem pokud mo no rozptýlená masová loajalita a výstupem jsou vrchnostensky prosazovaná administrativní rozhodnutí. Krize výstupù mají formu krize racionality: administrativní systém není schopen se pøizpùsobit imperativùm øízení, která získává od hospodáøského systému. Krize racionality je pøesunutou systémovou krizí, která podobnì jako krize ekonomická vyjadøuje rozpor zespoleèen tìné výroby pro nezobecnitelné zájmy jako to rozpor imperativù øízení. (Stát zasahuje do volného trhu svými imperativy.) Nedostatek racionality veøejné správy znamená, e státní aparát není schopen v daných rámcových podmínkách ekonomický systém dostateènì pozitivnì øídit. Pøíkladem mù e být úèast státu v dozorèích radách podnikù, kde má podíl, a pøesto nìkteré z tìchto podnikù bankrotují, aèkoli mají státní zakázky. Krize vstupù mají formu krize legitimity: legitimizaènímu systému se nedaøí zachovat po adovanou úroveò masové loajality pøi naplòování pøejatých imperativù øízení hospodáøského systému. [108] Krize legitimity je naproti tomu bezprostøednì krizí identity. Nejde cestou ohro ení systémové integrace, nýbr vzniká z toho, e splnìní úkolù státního plánování zpochybòuje strukturu depolitizované veøejnosti, a tím také zpochybòuje formálnì demokratické zaji tìní soukromì autonomní dispozice výrobními prostøedky. Nedostatek legitimity znamená, e pomocí administrativních prostøedkù nelze v po adované míøe legitimnì zachovat èi vytvoøit efektivní normativní struktury. Tedy hodnoty a normy dùvìru obèanù vùèi státu, obèané pøestávají vìøit, e jsou si v ichni rovni. Sociokulturní systém èerpá své vstupy z ekonomického i politického systému. Jsou jimi statky a slu by, které lze koupit a po kterých je kolektivní poptávka, právní a správní akty, veøejná a sociální bezpeènost atd. Krize výstupù obou tìchto systémù jsou zároveò poruchami zadání sociokulturního systému, které se pøená ejí do ztráty legitimity. Dosud zmínìné krizové tendence se mohou projevit jen prostøednictvím sociokulturního systému, nebo sociální integrace spoleènosti je závislá na výstupech tohoto systému: bezprostøednì na motivacích, které poskytuje politickému systému ve formì legitimizace, zprostøedkovanì na motivacích k výkonu, které poskytuje systému vzdìlání a zamìstnání. Krize, které na tomto místì vznikají, jsou krize výstupù (krize vstupù nejsou mo né, proto e vstupy si tento systém sám neorganizuje). V pozdním kapitalismu se takovéto krizové tendence objevují jak na úrovni kulturní tradice (v morálních systémech, obrazech svìta), tak na úrovni strukturální pøemìny systému vzdìlání (ve kolách a v rodinì, v masmédiích). Opìt pøíklad: Proè by mìla mladá generace studovat vysoké koly, kdy jejich pøíjem po absolvování je ni í a pozdìj í ne u vyuèených? Pozdní kapitalismus vytváøí nové potøeby, které není schopen uspokojit, dochází k ohro ení obèanského soukromí, soukromí v rodinì a zamìstnání, je to výsledek toho, e tradice pøestává plnit regulující funkci.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS180967