98
Speciální èást
ivoèi ných a rostlinných bakteriálních symbiontù a patogenù této bakteriální skupiny (Paulsen et al., 2002, doprovodný komentáø viz Tsolis, 2002). Mikroorganismy skupiny Brucella jsou nesporulující, aerobní, nepohyblivé mikroorganismy, jejich rozmìr je pøibli nì 0,6 a 1,5 mikrometru na délku a 0,5 a 0,7 mikrometru na íøku. Brucella melitensis postrádá klasické faktory virulence, jako jsou exotoxin, toxický lipopolysacharid (endotoxin), invazivní proteázy, plazmidy virulence èi lyzogenní fágy. Pro kultivace na ivných pùdách vy aduje Brucella melitensis zvý ený obsah oxidu uhlièitého v atmosféøe (5 a 10 %). V pøírodních podmínkách pøe ívá B. melitensis velice dlouho, je mo né její íøení aerogenní cestou. Z tohoto dùvodu je zaøazena mezi vysoce riziková biologická agens. Pro vyvolání infekce u èlovìka staèí inhalovat pouze 10 a 100 mikrobù. Pouze pìt subtypù Brucella melitensis je schopno infikovat èlovìka. Jedná se o subtypy Brucella abortus, B. canis, B. suis, B. maris a B. melitensis (Corbel, 1997), pøièem se v eobecnì uznává, e B. melitensis má pro èlovìka nejvy í virulenci. Vzhledem k tomu, e pøenos brucelózy z èlovìka na èlovìka je jen ojedinìlý, jestli e k nìmu vùbec dochází, jsou v echna onemocnìní lidí vázána na pøenos infekce ze zvíøat. K tomuto pøenosu dochází kontaktem s infikovanými kusy hovìzího skotu, ovcí nebo koz, konzumací nepasterizovaného mléka nebo veterinárnì neprovìøených masných produktù. Inkubaèní doba u infekcí vyvolaných subtypy B. melitensis je velice rùznorodá, èasto se jedná také o onemocnìní bez zjevných pøíznakù. Obvykle se inkubaèní doba udává v rozmezí 5 a 60 dnù. Brucelóza mù e probíhat jako nepøíli zøetelné onemocnìní podobající se chøipce. Nemocný má horeèku, poci uje bolesti zad, kloubù a celkovou slabost. Udává se, e asi u dvaceti procent pøípadù se objevuje ka el a bolesti na hrudi, celkový obraz pøipomíná bronchopneumonii. Asi u 70 % pøípadù brucelózy vznikají aludeèní a støevní komplikace, nechutenství, popøípadì zvracení, èasto s bolestmi v oblasti bederní a køí ové páteøe. Zhruba u poloviny pøípadù dochází ke zvìt ení jater a sleziny. Asi v 5 % pøípadù dochází k mozkovým komplikacím v podobì zánìtu mozkových blan, dostavují se zmìny v chování psychózy. U neléèeného onemocnìní dosahuje úmrtnost a 5 %. Pro profylaxi neexistuje ádná vakcína, která by mìla licenci pro humánní pou ití. V roce 1957 byl pøipraven atenuovaný kmen B. melitensis oznaèený Rev1 (Elberg, Faunce, 1957). Pøesto e byl tento kmen s úspìchem pou it jako vakcína v nìkolika vakcinaèních programech urèených ke kontrole brucelózy u ovcí a koz v øadì zemí (vèetnì Saudské Arábie, Kuvajtu, panìlska èi Turecka Blasco, 1997), pro èlovìka ho nelze pou ít, proto e je stále infekèním agens.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS180835