14 Kůže Obr. 14.4 Lupus vulgaris ((HE, 400×): Jde o proliferativní formu kožní tuberkulózy postihující nejčastěji oblast obličeje. Základním projevem je tzv. lupom – žlutohnědá skvrna se ztenčenou kůží. Splýváním lupomů mohou vznikat rozsáhlá ložiska mutilujícího vzhledu. V histologickém obrazu vidíme nápadně atrofickou epidermis (1), v horním koriu jsou přítomny neostře ohraničené epiteloidní granulomy (2) lemované zčásti splývajícími lymfocytárními lemy (3). Granulom na obrázku je tvořen jednojadernými histiocyty (4) – epiteloidními buňkami a obrovskou mnohojadernou Langhansovou buňkou (5). Mykobakteria bývají pro malý počet v barvení dle Ziehla-Neelsena obtížně prokazatelná.
Obr. 14.5a Verruca vulgaris (HE, 60×): Verruca vulgaris je virové onemocnění způsobené lidskými papilomaviry (HPV) projevující se tvorbou bradavic s drsným rozbrázděným povrchem. Histologicky je léze tvořena hyperplastickým, akantoticky ztluštělým epitelem (1), s patrným protažením rete ridges – papilomatózou (2). Povrch léze tvoří silná vrstva rohoviny – hyperkeratóza (3).
Obr. 14.5b Verruca vulgaris (HE, 100×; 500×): Na povrchu léze bývá typicky přítomna „stromečkovitá“ parakeratóza (1). Ve stratum spinosum bývají zastiženy vakuolizované keratinocyty s hrubými zrny keratohyalinu v cytoplazmě (2). Morfologické změny buněk souvisejí s papilomavirovou infekcí.
Obr. 14.6a Molluscum contagiosum (HE, 64×): Molluscum contagiosum je onemocnění způsobené poxviry, které typicky postihuje dětské kolektivy, kde se šíří kontaktem. Na kůži moluska vytvářejí voskově žluté papulky, v centru mírně vpáčené. Histologicky se jedná o endofytickou lézi hruškovitého tvaru (1), jejíž stěna je tvořena hyperplastickou epidermis. V cytoplazmě povrchověji lokalizovaných keratinocytů vznikají velké kulovité růžovofialové inkluze, tzv. molusková tělíska (2). Jedná se o inkluze poxvirových partikulí, které postupně, směrem k povrchu léze, vyplňují celou buňku.
Obr. 14.6b Molluscum contagiosum (HE, 400×): Detail léze zachycující molusková tělíska v různých stadiích. Ve spodině jsou drobná (1), s diferenciací keratinocytů jejich velikost roste, až vyplňují celou buňku (2). Jádra infikovaných buněk jsou plochá a jsou zatlačena k cytoplazmatické membráně. Keratinocyty postupně zanikají a uvolňují se virové partikule (3), čímž může docházet k šíření nákazy.
Obr. 14.7 Seboroická veruka (senilní veruka, seboroická keratóza) (HE, 320×): Jedná se o velmi častý benigní novotvar postihující kůži zejména starších jedinců. Makroskopicky vytváří ploché bradavičnaté útvary ostře ohraničené od okolí, žlutavě hnědé nebo i výrazně tmavě hnědé barvy. Intenzivně pigmentované léze mohou být svým vzhledem klinicky zaměněny za maligní melanom. Histologicky je léze tvořena pruhy uniformních bazofilních epiteliálních buněk (1), mezi nimiž jsou rozptýleny početné keratinové cysty (2). Keratin v cystách tvoří charakteristické koncentrické vrstvy – tzv. abruptní rohovění bez přechodné zóny (odpovídající stratum spinosum a granulosum). Na povrchu léze bývá přítomna rovněž vrstva hyperkeratózy (3).
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS180798