98 / grafologie v poradenské a terapeutické praxi
napětí (spasmy), jež tlačí na obratle, až je vychýlí? Kde je ten stres? Co mou dceru tíží, když vnějškově je vše pořádku? V levé mozkové hemisféře, která řídí pravou polovinu těla, jsou uložena centra schopná především racionálního a konstruktivního úsudku, tedy vlastností označovaných spíše jako „mužský princip“. Naopak pravá mozková hemisféra (tzv. „ženská“) je spojována častěji s ženským chováním, je zaměřena na citovost, duchovní život a schopnost intuitivního vnímání. Psychosomatika nás učí dívat se na symptomy jako na ukazatele negativního způsobu myšlení (například pocit ublížení a křivdy, pocit viny apod.). Při dlouhodobém setrvávání v negacích vzniká silný stresor, který naruší naši osobnostní stabilitu. Vznikne nerovnováha v pocitech, ve způsobu myšlení, tedy v mozku. Mozek je jakýsi centrální počítač, který řídí funkce celého našeho těla. Je jen otázkou času a osobnostních dispozic, než se psychický problém „somatizuje“, tedy promítne se na těle do nějakého symptomu, nemoci. Jak poznáme, že přemýšlíme negativně? Zcela jednoduše – na našich emocích. Zkrátka se necítíme vůbec dobře. A jak to tedy bylo s Vendulkou? U skolióz (vybočení páteře do stran) bývá svalové pnutí mechanické jako například u luku. Vybočení páteře vpravo, jak měla moje dcera, je způsobeno svalovým napětím (spasmem) od páteře směrem do levé části zad. Princip luku je tento: čím víc napínám tětivu, tím více se luk prohýbá. Páteř vybočovala do pravé strany již natolik, že se vyboulil hrudní koš v okolí pravé lopatky. Takže na principech psychosomatiky si už problematiku můžeme částečně rozklíčovat. Svalový spasmus v levé části zad byl ovlivňován pravou mozkovou hemisférou (tedy ženským principem – připadala tudíž v úvahu problematika týkající se emotivní oblasti, eventuálně problému se ženou, možno přímo i s matkou, či se ženou v sobě samé atd.) a vedl až ke zdeformování pravé poloviny zad (vydutí mužského principu – zde je možné zdůraznění mužského aspektu, kam může patřit např. problematika činnosti, výkonnosti, výkonnostního tlaku, eventuálně i problematika s mužem či mužský principem atd). Tolik základní filozofie psychosomatiky. Nyní ještě zbývalo cílenou terapií nalézt konkrétní negativní pocity a konkrétní situace. Pro diagnostiku jsem jí nechala namalovat strom a napsat pár řádek. To, co jsem viděla, mi naprosto stačilo. V písmu i v kresbě byl všudypřítomný stres, který by byl dobrým podhoubím i pro rozvoj problému se soustředěním – lehké mozkové dysfunkce či dysporuchy. Jak už to občas u terapeutické práce bývá, z vývoje situace je překvapen i sám terapeut. A tak tomu bylo i nyní. Výjimka potvrzující pravidlo, která měla porušit tabu, že je nevhodné ošetřit své dítě. Tentokrát jsem to měla být právě já. Matka. Psychická příčina byla v mozku v podvědomém bloku. Tedy v něčem, co si běžně neuvědomujeme, a proto s tím ani nemůžeme pracovat, a co se dá objevit teprve cílenou terapií. Kořeny našeho současného problému (skoliózy) sahaly až do období nástupu do první třídy. Vendulce se nechtělo jít ze školky. Bála se, že ztratí kamarády. Takže opět strach ze ztráty. Když si to dáme do souvislosti s přítomností, s faktem, že dvakrát měnila školu (přičemž podruhé to bylo pro ni emočně těžší, protože měli výbornou paní učitelku a skvělý kolektiv), tak je to naprosto jasné. Ale toto samo o sobě by nebylo takovým problémem, kdyby se regresivně podvědomí nespojilo opět s negativním strachem, že nebude milovaná a přijímaná, když nebude hodně výkonná. Ona přece musí všechno vydržet, být silná (začala se i více obalovat tukem), aby neztratila lásku rodičů. Ona se přece musí zasloužit svými výsledky, být co nejlepší, protože výkon je to, za co je obdivována.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS180788
20. příběh – skolióza aneb strach o lásku / 99
A posléze přibyl i stres z toho, že v nové škole, kde jsou přísnější parametry, nebude tak dobrá, že už nebude mít tak dobré známky jako dřív. Jestliže se zhorší, nezaslouží si lásku. Strach začal snižovat i její sebevědomí, nepřipadala si tak dobrá jako její výkonní rodiče a starší sourozenci a ani dostatečně hezká jako dívka. Trpěla úzkostí z toho, že neudrží dobré známky. Podvědomý a masivní strach ze ztráty propukl i po předcházejícím psychickém ošetření v plné síle. Naprosto nesmyslné, iracionální, ale o tom přece emoce jsou, že? A pokud už v podvědomí tento uragán nastal, tak se s tím už opět svezlo to, že není tak milována jako její mladší sestra, která je přece hezčí než ona a obdiv má už jen za to, že je. Má dcera akutně potřebovala především mou pozornost, tedy pozornost nejen matky, ale také terapeutky, protože Vendulka dobře ví, že pracuji i se skoliózami. Vezmeme-li v úvahu, že pozornost rovná se láska, tak největším lékem se nyní stal fakt, že jí ošetřuji já, nikoli má kolegyně. Měla tudíž pozornost hned dvojí: Mateřskou i terapeutickou. Ošetřila jsem negativní pocit: „Pro druhé to děláš a pro mě ne!“ Dalším Vendulčiným stresorem byl stres celorodinný. Dcera mi řekla, že ji trápí, že má málo času. Při rozebrání jejich povinností jsme spolu došly k závěru, že se opět jedná jen o negativní emoci, tudíž o něco, co není reálné. Zde zbývala práce pro mě a pro manžela. Snažit se zklidnit své tempo, a tudíž i tempo rodiny jako takové v nynější uspěchané době. Snažíme se, seč můžeme, a jsem sama zvědavá, jak tento téměř již celospolečenský tlak zvládneme. Reálně je dobré, že se již nestěhujeme a jsme zabydlení, ale faktem zůstává, že manžel podniká a někdy je přímo prací a povinnostmi zavalen. Chceme ale dát svým dětem jakýsi lepší vzor, a to je ten největší a zároveň nejtěžší závazek, který se snažíme zvládnout, jak nejlépe v současné době umíme. U mě výborně zafunguje pozitivní programování. Kdykoli mám pocit, že je toho na mě moc a nevím, kam dřív skočit, tak si sednu. Začnu zhluboka dýchat a opakuji si věty typu: „Mám vždy tolik času, kolik potřebuji. Mám čas a vše dělám v klidu a pohodě. Správná řešení přijdou v ten správný čas…“ Poté vyhodnotím priority a přehodnotím pořadí důležitosti úkolů. Vždy mi to zafunguje. To učím i svou dceru. Ne nadarmo se říká, že děti jsou o nás. Naštěstí jsem se naučila i fyzioterapii. Na vlastní dceru jsem použila i tzv. dornovu metodu, která velmi účinně pracuje právě s vybočenými obratli a klouby vůbec. Propojením psycho- a fyzioterapie jsem během necelých dvou hodin viděla výrazné zlepšení na těle mé vlastní dcery. Ještěže jsem si stav před terapií vyfotila, neboť jinak bych se snad i domnívala, že fantazíruji. Jasnější signál, že jdu tím správným směrem, už jsem snad nemohla dostat. Zlepšení jsem viděla na vlastní oči. A to nejen já. Výsledek terapie byl viditelný a též měřitelný díky rentgenu. Pevně věřím, že důslednou prací a kombinací všech dostupných metod, bude mít má dcera rovná záda. Chtěla bych poděkovat svým kolegyním za supervizi, tj. za kontrolu mé práce na mé vlastní dceři, a za jejich následnou pomoc, kdy už pominula výjimka a začalo platit pravidlo, aby terapeutem byl někdo jiný než matka. Závěrem bych ráda řekla, že stres bývá na pozadí všech nemocí. Ne všechny skoliózy musejí mít stejnou psychickou příčinu, jakou měla Vendulka, tedy strach ze ztráty lásky. Každý jsme originál, individualita, a proto u každého člověka bývá psychická příčina jiná. A též reakce těla jsou velmi individuální. Většinou to bývá tak, že dlouhodobý neřešený stres se odrazí na těle u každého jinak. Negativní emoce a stres si většinou vyhledají ten nejslabší článek řetězu, to nejslabší místo na těle a tam se většinou promítnou. Psycho-
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS180788
100 / grafologie v poradenské a terapeutické praxi
somatika nás učí v nemoci nevidět nepřítele, ale symptom vnímat jako varování. Jako ukazatel, že někde špatně přemýšlíme, tudíž si někde vytváříme svůj vlastní stres. K trvalému uzdravení a k prevenci tedy patří ohlídat si negativní myšlenky, a tím eliminovat stresory. Pokud se nám to samotným nedaří, je dobré nechat si pomoci. Zkvalitní se nám život a především se z něj naučíme radovat, protože většina z nás se trápí nejspíše tím, že se nám vede dobře. Skvělý paradox, nemyslíte? Zvyšuje se stres ve společnosti, téměř všichni trpíme přinejmenším bolestí hlavy či zad, máme pocit, že nic nestíháme, neustále se někam či za něčím ženeme, až přestaneme opravdově žít a jen sprintujeme. Pak se divíme, že naše děti jsou odmala hyperaktivní a dysporuchové. Je otázkou, jak daleko jsme to dotáhli – asi k tomu, že dnes je normou být neurotikem. To, co bylo dřív patologické, je dnes normální. Nejlepší je, že tu nepíši nic objevného, tohle všichni víme. Otázkou je, zda-li to v praxi změníme. Budeme si držet palce, ať to dokážeme.
Typologie – struktury: Vendulka
Širší obličej (typ lev) symbolizuje přirozené sebevědomí. Obličej téměř souměrný, bez výraznějších rozdílů. Nos „pršáček“ koresponduje s dětskou, hravou povahou. Skolióza (projev stresu na těle, především v hrudní oblasti silné vyboulení v okolí pravé lopatky).
Pohled grafologa Na první pohled se v písmu a kresbě nacházejí identické znaky, jimiž jsou především úhly a špice. Platí základní poučka, kterou nás učil nestor české grafologie, pan doktor Richter: „Kde je špice, tam je agrese. Kde je agrese, tam je strach či úzkost.“ Především kresba stromu nám vypovídá též o nereálných cílech o nějakém psychickém tlaku, který zploštil nejen korunu stromu, ale též mírně pokřivil kmen. Symbolicky kmen vyjadřuje vývoj osobnosti, růst osobnosti a v tomto příběhu nám naprosto koresponduje i s řečí těla, tedy konkrétně se skoliózou, s pokřivenou páteří. (A je náhoda, že páteř je vychýlená doprava a kmen stromu také?) Má dcera měla pocit, že musela rychle dospět (přestala být nejmladší v rodině, ztratila privilegia benjamínka) a zároveň se toho obávala (stejně jako se obávala vyjít ze školky, dospět a přijmout školní povinnosti). Začala mít pocit, že toho musí hodně zvládnout (jako rodiče a dva starší bratři) a ještě ke všemu na výbornou. A to dělala jen kvůli tomu, aby neztratila lásku. S pocitem, že musí najednou rychleji dospět, také rychleji vyrostla. Tělo naprosto poslouchalo hlavního programátora – mozek. Hlavu, kterou symbolicky vyjadřuje koruna stromu. Při pohledu na změť větví je patrné, jaký zmatek v hlavě negativní emoce udělaly. Někteří lékaři říkají, že za řadou skolióz je rychlý růst. Jako by tělo, v tomto případě páteř, neunášelo zátěže růstu. Vendulčin příběh toto potvrzuje.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS180788