Územní bránění se uplatňuje i při hře v oslabení. Jedná se o dočasný způsob hry, který je nuceno družstvo realizovat po vyloučení vlastního hráče, aby se mohlo úspěšně bránit přesile útočníků. Pokud se obráncům podaří získat míč, snaží se šetřit čas podržením míče ve své moci nebo odkopem na polovinu soupeře. Postavení obránců může být 1-2, to se použije se při rozestavení soupeře 2-2 (obr. 78). Dalším používaným je postavení 2-1, jež se použije při rozestavení soupeře 1-2-1 (obr. 79). Systém aplikovaný proti hře s útočícím brankářem je v několika směrech specifický a též je u něj využívána územní obrana. Jedná se o systém používaný pouze po určitou část utkání, většinou k jeho konci, kdy se soupeř snaží zvrátit nepříznivé skóre útočné herní situace s útočícím brankářem, který bývá nahrazen z taktických důvodů pátým hráčem z pole. Protože je obtížné získat míč vlastní cílenou aktivitou (útočníci mají početní převahu), omezuje se obrana na územní bránění nejnebezpečnějších prostor, s cílem nedovolit soupeři dobře zakončit. Jestliže útočníci špatně zakončí, naskýtá se možnost rychlého protiútoku do odkryté branky soupeře. Nejoptimálnější se jeví rozestavení 1-2-1 (obr. 80). Systém kombinované obrany využívá jak prvků osobní, tak i zónové obrany. Nejobvyklejší je takové užití, kdy někteří obránci (jeden, dva) brání nejlepší útočníky osobně a ostatní obránci brání zónově.
Futsal.indd 98
20.1.2009 14:50:38
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS180778