Územní bránění se uplatňuje i při hře v oslabení. Jedná se o dočasný způsob hry, který je nuceno družstvo realizovat po vyloučení vlastního hráče, aby se mohlo úspěšně bránit přesile útočníků. Pokud se obráncům podaří získat míč, snaží se šetřit čas podržením míče ve své moci nebo odkopem na polovinu soupeře. Postavení obránců může být 1-2, to se použije se při rozestavení soupeře 2-2 (obr. 78). Dalším používaným je postavení 2-1, jež se použije při rozestavení soupeře 1-2-1 (obr. 79). Systém aplikovaný proti hře s útočícím brankářem je v několika směrech specifický a též je u něj využívána územní obrana. Jedná se o systém používaný pouze po určitou část utkání, většinou k jeho konci, kdy se soupeř snaží zvrátit nepříznivé skóre útočné herní situace s útočícím brankářem, který bývá nahrazen z taktických důvodů pátým hráčem z pole. Protože je obtížné získat míč vlastní cílenou aktivitou (útočníci mají početní převahu), omezuje se obrana na územní bránění nejnebezpečnějších prostor, s cílem nedovolit soupeři dobře zakončit. Jestliže útočníci špatně zakončí, naskýtá se možnost rychlého protiútoku do odkryté branky soupeře. Nejoptimálnější se jeví rozestavení 1-2-1 (obr. 80). Systém kombinované obrany využívá jak prvků osobní, tak i zónové obrany. Nejobvyklejší je takové užití, kdy někteří obránci (jeden, dva) brání nejlepší útočníky osobně a ostatní obránci brání zónově.
Futsal.indd 98
20.1.2009 14:50:38
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS180778
Rozbor obsahu hry
Obr. 77 Zónový presink
Obr. 78 Hra v oslabení 1-2
Obr. 79 Hra v oslabení 2-1
Obr. 80 Rozestavení proti power play
Futsal.indd 99
98 99
20.1.2009 14:50:38
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS180778
Standardní situace Standardními situacemi jsou ve futsalu nazývány činnosti, kterými se navazuje hra dle pravidel futsalu FIFA. V této kapitole se budeme věnovat pouze těm, u kterých lze použít taktické nacvičené varianty (signály) pro přímé ohrožení soupeřovy branky. Lze zvolit možnost přímo vystřelit míč na branku, ovšem ta není vzhledem k relativně malé futsalové brance vždy nejvhodnější. Jedná se o výkop, rohový kop, autový kop, volný kop. Situace při výhozu od branky jsou popsány v kapitole o herních kombinacích. Ostatní standardní situace (pokutový kop, druhý pokutový kop, míč rozhodčího) nejsou využívány pro secvičené signály. Tzv. signálem zde rozumíme řetězec útočných herních kombinací a útočných herních činností jednotlivce, který bude (po secvičení) řešením realizace standardní situace. U ligových družstev je běžné, že se v tréninkovém procesu věnují právě i těmto signálům, které mnohdy vedou k dosažení gólu do branky soupeře. Bez dokonalého secvičení a kooperace všech zúčastněných hráčů na hrací ploše, není možné tyto signály úspěšně realizovat. Na níže uvedených schématech jsou některá řešení standardních situací, která jistě nejsou uzavřená – naopak je na trenérech, aby přispěli novými variacemi signálů. Při výkopu je možné sehrát několik signálů (např. obr. 81 nebo 82), které mohou soupeře, není-li plně koncentrován, zaskočit. Podmínkou je, aby rozestavení rozehrávajícího družstva neprozradilo úmysl signál zahrát. Pokud akce skončí gólem, je nabourána počáteční strategie soupeře. Není-li dosaženo branky, přispěje signál k získání soupeřova respektu. Zahrávání rohových kopů přináší dva úhly pohledu. Prvním je ten, že rohový kop nabízí několik variant signálů, které mohou vést ke gólu do branky soupeře (např. obr. 83 nebo 84). Druhým úhlem pohledu je, že u některých špičkových týmů je obrana tak precizní, (popř. signály jsou soupeřem odhaleny a je zvolena adekvátní obrana), že signály se nevyplatí zahrávat (pro velkou míru rizika ztráty míče). Důvodem je fakt, že hodně branek padá po špatně zahraných rohových kopech, kdy bránící družstvo získá míč a okamžitě přechází do protiútoku. U autových kopů je nutné zohlednit pozici, odkud je míč uváděn do hry. Je-li to na vlastní polovině, je možné secvičit signál (pokud soupeř vyvíjí tlak na míč), který umožní bezpečný přechod na polovinu soupeře, popř. do výchozího postavení pro postupný útok. Možností pro zahrání autových kopů s cílem dosáhnout gólu je mnoho. Příklad je uveden na obr. 85. Družstvo by též mělo mít signály použitelné na zahrání volných kopů. Je nutné brát ohled na pozici zahrávání kopu, druh kopu (přímý, nepřímý), případnou zeď utvořenou z bránících hráčů, postavení ostatních hráčů atd. Příklady jsou uvedeny ve schématech (obr. 86 a 87).
Futsal.indd 100
20.1.2009 14:50:38
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS180778