Distribuce a vazba léčiv
[LP] K Ka = . [P] = 1 . [L] K2
99
[4.1]
Jestliže asociační konstanta popisuje proces vazby léčiva na plazmatické proteiny, disociační konstanta (Kd) charakterizuje proces uvolňování léčiva z vazby na plazmatické proteiny. [P] K2 1 Kd = [L] . = = . [LP] K1 Ka
[4.2]
Celkové množství léčiva, jenž bude navázáno na plazmatické proteiny, se vypočítá ze vztahu, kde n je počet vazebných míst pro léčivo na plazmatických proteinech: [LP] [L] = n . Ka . + Ka . [L], [L] 1 [LP] [L] + [L]. =n. [L] Kd
[4.3] [4.4]
Albumin Hlavním proteinem plazmy je albumin, molekulová hmotnost proteinu je 69 000 Da s katabolickým poločasem 17 až 18 dnů. Hladina albuminu v plazmě je závislá na mnoha faktorech. Bývá ovlivněna těhotenstvím, pohlavím, věkem, etnickou příslušností jedince a též chemickými sloučeninami, které jsou na albumin vázány. Koncentrace albuminu v plazmě je přibližně 0,6 mmol/l, což je 4 g/100 ml. Protein je produkován v jaterních hepatocytech a vážou se na něj léčiva typu slabých kyselin, anionty při pH plazmy. Mezi taková léčiva patří fenytoin, nesteroidní protizánětlivé látky, sulfonamidy a další. Lipofilní léčiva, neutrální při pH plazmy, jako je například cyklosporin A, se vážou kromě albuminu též na lipoproteiny. Vazba léčiv na plazmatické proteiny je většinou definována in vitro ex perimenty za fyziologického pH a teploty, je dynamická, reverzibilní a kompetitivní. Komplexy vzniklé vazbou léčiva na plazmatickou bílkovinu jsou až 300x větší, než je velikost nevázaného léčiva, vázané léčivo proto nemůže pod stoupit procesy distribuce, biotransformace a exkrece. Pro všechny tyto pro cesy je totiž nutná pouze volná molekula léčiva. V rozmezí terapeutických
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS180754