98
ôEfektivní komunikace pro manažery
Mimika Mimika více než jiné formy neverbálních projevù odráží vnitøní psychický stav èlovìka. V interakci s druhými vždy komunikuje náš oblièej a sdìluje vìtšinou emoce. Horní polovina oblièeje poskytuje zejména podnìty pro rozlišování negativních emocí, zatímco spodní polovina oblièeje zrcadlí emoce pozitivní. Výraz oblièeje má v sociální komunikaci rùzné významy. Jednak ukazuje emotivní stav jedince, který se jej ovšem mùže pokusit skrýt, a jednak pøedstavuje kontinuitní zpìtnou vazbu, zda sdìlované chápeme, nìco nás pøekvapilo apod. V neposlední øadì výraz oblièeje vyjadøuje postoj k druhému. Také mùže pùsobit jako metakomunikace tím, že modifikuje nebo komentuje to, co bylo øeèeno nebo uèinìno.
Zraková komunikace Pohled je vùbec nejbohatším zdrojem neverbální komunikace a je pøítomen témìø v každé sociální situaci. Má „akèní sílu“, srovnatelnou s gesty a slovy. Pohledem získáváme velké množství informací a množství jich o sobì vysíláme. Pohled do oèí vyjadøuje také vysokou emocionalitu a velké citové zaangažování. Signály sdìlené oèima se liší v závislosti na délce, smìru a charakteru. Vhodnost délky zrakového kontaktu je kulturnì specifická. Urèitá délka pohledu, která je v jedné kultuøe pøimìøená, mùže být jinde považována za pøekroèení pravidel spoleèenského chování. Také smìr pohledu je podstatnou velièinou zrakové komunikace. Napø. øeèníkùm na veøejnosti se doporuèuje, aby se rovnomìrnì dívali po celém obecenstvu, nevìnovali vìtší pozornost nìkterým místùm a jiná nevynechávali. Rozšíøené nebo zúžené zornièky vyjadøují zejména intenzitu zájmu a emoce jako pøekvapení, strach nebo znechucení. Prùmìrný úèastník komunikace udržuje vìtší zrakový kontakt, když naslouchá, a menší, když mluví. Jestliže ale nìkdo chce signalizovat svou dominanci, vìtšinou tento model obrací, takže když mluví, snaží se udržovat vìtší zrakový kontakt, než když naslouchá.
Proxemika Tento pojem je spojen s rozmístìním úèastníkù v prostoru. Každý èlovìk si vymezuje urèitý prostor, v nìmž se cítí bezpeènì. Pøekroèí-li druhý tuto hranici, zvyšuje se vnitøní napìtí. S prostorovou vzdáleností lze také zajímavì manipulovat a využívat ji. Zvìtšením obvyklé vzdálenosti mezi partnery mùžeme vyjádøit nejen respekt k dané osobì, ale také despekt, nesouhlas èi otevøené odmítání. Vzdálenost k druhému èlovìku nemá absolutní charakter, ale mìní se podle toho, zda komunikujeme s nìkým známým nebo cizím, s nìkým stejného nebo odlišného pohlaví, s nadøízeným, podøízeným èi spolupracovníkem. Podle prostorové blízkosti lze dobøe usuzovat na formálnost èi neformálnost vztahu úèastníkù komunikace. Èím pozitivnìjší mají k sobì lidé vztah, tím blíže k sobì stojí.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS180729