98
/
Dívèí a chlapecká identita
Již na konci kojeneckého vìku jsou mnohé dìti schopny správnì pøiøadit urèité atributy (vzhled a hlasová intonace) k pøíslušníkùm daného pohlaví (kap. 4.2). V prùbìhu batolecího období se tyto znalosti rychle prohlubují. Dítì také zjišťuje, že pohlavní pøíslušnost patøí spolu s vìkem k nejzákladnìjším lidským charakteristikám a že pøíslušníci každé z tìchto skupin mají ponìkud rozdílné role (Brooks-Gunn, Mathews, 1979). Proces rodové socializace probíhá na nìkolika rovinách a v nìkolika fázích. Na jejím poèátku je raná zkušenost, že se lidé nìjak liší a jedním z prvních ukazatelù mezilidské rozmanitosti je právì rozdíl mezi muži a ženami. Dítì postupnì získává urèité povìdomí o tom, že existuje mužský a ženský svìt, že nìkteré hraèky, barvy, obleèení a aktivity patøí do svìta mužù a jiné jsou vlastní ženám (zatímco nìkteré jsou v tomto smyslu indiferentní). Kategorie, podle nichž dìti pøiøazují muže a ženy do genderových skupin, jsou zpoèátku velmi nepøesné a rigidní. Tendence kategorizovat odpovídá základní potøebì dítìte poznat okolní svìt, dát mu øád a kategorie toto poznání usnadòují (kap. 1.6.1). V pozadí je však také potøeba jistoty. Dokládá to i skuteènost, že tato dìtská kategorizace je bìžná i v rodinách, jejichž pøíslušníci své genderové role pøíliš nedodržují (tamtéž).
Nejvýznamnìjším milníkem v genderovém vývoji dítìte je okamžik, kdy je schopno zaøadit podle pohlaví sebe a druhé. Prvotní rozdíl mezi muži a ženami dìti patrnì zaèínají vnímat pozorováním rozdílù mezi otcem a matkou. Nejprve se nauèí odlišovat dospìlé muže a ženy, teprve pozdìji jsou schopny urèit pohlaví dìtí. Je to proto, že rozdíly mezi nedospìlými chlapci a dívkami nejsou tak výrazné (Poullin-Dubois, et al., 1997). Více než 50 % osmnáctimìsíèních dìvèátek – avšak pouze 25 % chlapcù – je schopno správnì pøiøadit k oznaèení „paní“ a „pán“ oblièeje dospìlých lidí. U vìtšiny dìtí k tomu dochází na zaèátku tøetího roku (Etaugh et al., 1989, podle Poullin-Dubois et al., 1997). Pøibližnì polovina dvouletých batolat dovede tímto zpùsobem rozdìlit také jiné dìti, ale na konci tøetího roku to již umí témìø všechny dìti (Campbell et al., 2004).
Na povìdomí o pohlaví druhých lidí navazuje zjištìní dítìte, že i ono do jedné z tìchto skupin patøí. Dvì tøetiny dvouletých dìtí se podle fotografie umí správnì oznaèit a o rok pozdìji to dokáže drtivá vìtšina dìtí (Campbell et al., 2002). Vìk, kdy dochází u dìtí k identifikaci s vlastním rodem, závisí na jejich bystrosti a celkové inteligenci a také na tom, jakým zpùsobem a s jakou intenzitou èi jednoznaèností jsou dìtem dané informace a pravidla sdìlovány a prezentovány. Dìti z tradièních spoleèností, kde jsou role mužù a žen pøísnì vymezeny, si vše, co se týká jejich role, osvojují døíve (Fagot, Leinbach, 1989, podle Bealové, 1994). Podle Kohlberga (1966, podle Vasty et al., 1995) procházejí dìti kolem ètvrtého roku další fází, v níž dospívají k poznání, že pohlavní pøíslušnost je atribut dlouhodobý. Dosud jej však nepovažují za nemìnnou danost. Zaèínají si uvìdomovat, že pohlavní pøíslušnost nemohou zmìnit napøíklad svým momentálním pøáním, ale èasto se domnívají, že je záležitostí zvyku èi nìjakého pøedchozího rozhodnutí. Nìkteré napøíklad vìøí, že se mohou vlivem nìjaké vnìjší zmìny stát pøíslušníky druhé skupiny,
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS180716