99
PERSONÁLNÍ CHARAKTERISTIKY
3. Volba metody „Kresba vizitky“ ukáže na skutečnost, zda dotyčný opravdu potřebuje působit na lidi a vytvářet jejich pohodu – je-li tomu tak, určitě se to projeví v jeho „sdělení“. Důležitý aspekt představuje volba takových charakteristik jednotlivých povolání, které ukazují na potřebu pomáhat, učit, vcítit se, naslouchat – nikoliv tedy nařizovat, informovat, vést k nějakému konkrétnímu cíli. 4. Při týmových aktivitách, např. u metody „Tematicko-apercepční karty“, se setkáme v průběhu skupinového řešení s podpůrným přístupem, vyptáváním, ujištěním o pohodě nebo správnosti řešení, dotazováním na spokojenost ostatních apod. 5. V metodě „Styl řízení“ se vyskytnou ve velké míře nedominantní, nápomocné a podpůrné nápady při řešení zátěžových situací. 6. Při zadání metody „Řešení problému“ se často objevují intropunitivní závěry. Příklady vhodných pozic pro vysokou míru týmové spolupráce: mechanik, servisní technik, asistentka, účetní, prodavačka, číšník, operátor, ekonom, učitel, poradenský psycholog, střední zdravotnický personál, mistr. Příklady vhodných pozic pro průměrnou míru týmové spolupráce: knihovník, pokladník, manažer kvality, nákupčí, kontrolor, grafik, designer, úředník. Příklady vhodných metod pro nízkou potřebu týmové spolupráce: manažer provozu, tiskový mluvčí, hosteska, poštovní doručovatel.
Styl řízení Definice: Charakteristika ukazuje na způsob, který manažer nejčastěji volí při řízení týmu. Lze vybrat z několika možností: dominantní a nápomocný, dominantní a nenápomocný, nedominantní a nápomocný nebo nedominantní a nenápomocný4. Dále záleží na tom, zda se manažer při řešení zátěžových situací přiklání k impunitivnímu5, intropunitivnímu6 nebo extrapunitivnímu7 důvodu problému. 4 Při volbě terminologie u této charakteristiky jsme zčásti vycházeli z teorie autorů K. H. Blancharda a kol. (resp. jsme použili jejich pojem „málo a silně nápomocný“ s kombinací pomáhat). 5 Impunitivní člověk vidí nejčastěji původ problémů v situaci samotné, hledá obecnější „viníky“. 6 Intropunitivní naopak obviňuje nejčastěji sebe, a to i tehdy, kdy se na negativním výsledku podílí i ostatní lidé. 7 Extropunitivní je často chápán jako agresivní; nejčastěji vidí jako původce neúspěchu druhé lidi a nebojí se je i označit jako viníky.
6 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS180707