98
/
Èlovìk, jeho smysly a svìt
Aèkoli èlovìk svými sluchovými schopnostmi zaostává za øadou tvorù, je sluch naším nejcitlivìjším smyslem.
Jak živoèichùm, tak èlovìku pøináší sluch velmi mnoho informací. A spoleènì se zrakem je patrnì nejvýznamnìjším a nejmocnìjším nástrojem lidské sociální interakce a komunikace. Na rozdíl od zraku pøináší v bdìlém stavu do mozku informace kontinuálnì (bez pøerušení – uši nelze zavøít).
5.1 ÈÍM A JAK SLYŠÍME? Miroslav Orel, Vìra Facová Sluchové ústrojí èlovìka (a vìtšiny savcù) je tvoøeno tøemi oddíly: zevním, støedním a vnitøním uchem. Jejich stavbu a funkci si popíšeme v následující èásti kapitoly. Ryby a paryby (napø. žraloci) nemají vùbec vyvinuté zevní, støední ani vnitøní ucho. Kromì postranní èáry jsou však schopné rozeznat urèité zvuky pomocí plynového mìchýøe. Jak se ukázalo, ryby zdaleka nejsou „nìmé“, ale vytváøejí a registrují øadu komunikaèních zvukových signálù. „Øeè ryb“ však není pøíliš pestrá, pøipomíná spíše rytmické bubnování. zevní ušní boltec
UCHO
støední
vnitøní
lebka
kladívko kovadlinka tømínek
ruh lok po
an ék ov
álk
y
lus ku sa a ný áž lus ov iku n r t u rov v ì I) ho . VII c slu rv (n ne hlemýžï
zevní zvukovod bubínek støedoušní dutina ušní lalùèek
hltan
chrupavka Eustachova trubice
Obr. 5.1 Sluchové ústrojí èlovìka – zevní, støední a vnitøní ucho
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS180683