98
/
ANALÝZA VYUÈOVÁNÍ
pozitivní oèekávání, resp. jeho pozitivní motivování využít v práci s tìmi, kteøí pøímo „neprahnou“ po daném tématu, kterým cíl nic neøíká, nebo je jim lhostejný nebo s tìmi, kteøí k nastávajícím uèebním aktivitám vzhlíží s obavami z dalšího neúspìchu. Ale i s tìmi, kteøí mají k danému tématu pomìrnì znaènì zkreslené vlastní individuální zkušenosti a nìkdy až apriornì odmítají dané téma (které jim mùže poškodit, jakoby „nahlodat“ jejich již pomìrnì upevnìné postoje, názory). Pozitivnì motivovat žáky takovým zpùsobem, že uèitel jistì využije i vnitøní motivace samotných žákù – alespoò u tìch, u kterých je to patrné navenek – je skuteènì v øízení uèení žákù jednou z nejsložitìjších operací. Tím spíše, že naprostá vìtšina uèitelù není v oblasti motivování žákù pøíliš kompetentní, protože se spoléhají pøedevším na motivaèní sílu školního hodnocení coby univerzálního motivaèního faktoru. n
Významnou etapou uèení je aktivování dosavadní vybavenosti žákù, která se vztahuje k novým poznatkùm, operacím: vybavenosti v podobì døíve získaných znalostí až po systém znalostí, dosud zvládnutých operací (zvládnutých již v podobì algoritmu èi jen takových, které musí žák stále ještì pozornì sledovat), v podobì vytvoøených postojù nebo názorù na jevy, ale i zkušeností, které pro danou oblast žáci mají èi jen mohou mít ze svých praktických aktivit mimo školu. Pro aktivizaci veškerého vybavení žákù (lze použít i oznaèení „historie žákova poznání“) je ovšem opìt nezbytná kvalitní diagnostická práce uèitele. Nejde jen o jakési formální zopakování toho, co žáci ze školního programu døíve zvládli, jak se to uchovalo v jejich pamìti a v jejich systému poznání vùbec, ale jde pøedevším o žákovskou interpretaci zvládnutého poznání, které nikdy není ve vìdomí žáka takové, jak mu to pøed èasem pøedal èi pomohl vytvoøit uèitel. Vždy se do toho prolíná také žákovská životní zkušenost, procesy používání zvládnutého obsahu v praxi i ve školních situacích, jeho postoje, pøesvìdèení o funkènosti a potøebnosti tohoto materiálu… To znamená, že žákovo „vìdìní“ není èistý odraz poznatkù, které mu pøedával døíve uèitel, a jež žák od uèitele v podstatì pøijímal, ale jedná se o jakýsi konstrukt, složený jak z poznatkù získaných od uèitele, tak z jeho životních zkušeností, navíc ještì silnì ovlivnìný prožitky, postoji èi individuální praxí žáka. Zde se mùžeme odvolat na Marešùv termín „žákovo pojetí uèiva a jeho promìny“ (Èáp, Mareš, 2001), nebo na tzv. „dìtská pojetí“, jak to formuluje J. Škoda (Škoda, rukopis), který tvorbu a promìny dìtských pojetí sledoval výzkumem žákovského zvládání pøírodovìdných fenoménù. Ovlivòování žákovské aktivace již døíve zvlád-
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS180598