Ta divná dvojí památka
A ona? V svûta klesla vír, má dosud hezké tváfie, a ve rtech vábí dosud med i v oku bujná záfie.
JiÏ bledne, bledne sestra má a ke hrobu se jiÏ jiÏ kloní, — hoj, jaká mi as památka, hoj, jaká as mi zbude po ní?
Od sebe Ïijí — jako nic, bez touhy — beze pláãe, i on i ona svobodná jak lesÛ zpûvné ptáãe.
Ty sestro drahá, sestro má! tys Ïila smutku jen a strastem — viì, obé mi tu zanechá‰? VÏdyÈ dávno odumfiel jsem slastem.
On veselí si nekalí, by vzpomnûl sobû na ni — a ona jeho stínu jen jak pfiízraku se straní.
A pfiece mnû slast jednu téÏ zde nechበna tom chorém svûtû, hrob svÛj mi pfiece ostaví‰ — — tam v mrazu dlíti chci, i v letû.
VÏdyÈ oba vûdí pfiedobfie, Ïe v‰ecko aÏ zde pfiejdou, v té velké jámû pro chudé se pospolu zas sejdou.
J . K Y R I L M A RY · A
Jen bledni dál a neplakej, vÏdyÈ památku mi nechበdvojí: hrob, v nûm ty vûãnû Ïelaná, pak strast a bolnou muku svoji.
(Almanach ãeského studentstva, 1869)
— — — — R Ò Î E N A â E C H O VÁ 1851 Vrané u Slaného — 1921 Praha-Trója. Nejmlad‰í sestra Svatopluka âecha. Od 1881 literní uãitelka ve Vr‰ovicích a na Vinohradech. — Prozaiãka (V paprscích touhy, Vlnami Ïivota, Jejich ikony a dal‰í).
UÏ bledne, bledne sestra má a ke hrobu se letmo kloní — hoj, divná dvojí památka, hoj, ta jen zÛstane mi po ní. (Almanach ãeského studentstva, 1869)
*** — — — — J O S E F S L AV O M Í R â I P E R A 1850 Rakovník — 1911 PlzeÀ. Od 1872 stfiedo‰kolsk˘ profesor v Plzni, 1903 zvolen za stranu svobodomyslnou do fií‰ské rady, 1906 do snûmu Království ãeského. Vydal Národnostní pomûry v Plzni v minulosti a pfiítomnosti.
Zvuky varhan v pole kvapí, luhy rozkvûtnûné, jitro z rÛÏí vstává, zemû vlahne, voní tráva, na kameni u vrat chrámu, za ty hezké dûti, na rÛÏenci ‰edá bába prosby od‰eptává.
Bez touhy!
Znuzena jak topol vûtrem o‰kuban˘ — bídná — zoranou líc vûkem, chumle ‰edin kolem ãela, drobná oãka bez paprskÛ ‰efie z fiasy hledí, pavuãinou fiídne nez‰ívan˘ cár kol tûla;
Ode‰li oba od sebe; on k druhÛm star˘m za‰el, kde karty, pivo, bujn˘ zpûv i luzné dûvy na‰el. —
z darÛ Ïiva Ïebraãka je, na schodi‰ti sedá u kostela, kolemjdoucí o almuÏnu prosí — za své dobrodince modlí se a ãeká, ãeká — aÏ ta smrtka pÛjde kolem, sivou hlavu skosí.
/ 103 /
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS180358