start do života. Na své úspěchy mohl být po zásluze hrdý. O to smutnější Faith připadalo, že svůj handicap musí pořád skrývat. Dostali se doprostřed nesourodé čtvrti Little Five Points, kde se nacházely zaplivané putyky vedle předražených šik butiků. Tepr ve tam Will promluvil: „Není ti něco?“ „Jen mě tak napadlo,“ začala Faith, i když mu nechtěla pro zradit, na co doopravdy myslí. „Co o těch obětech vlastně víme?“ „Obě mají tmavé vlasy, jsou zdravé a atraktivní. Máme za to, že žena v nemocnici se jmenuje Anna. Na řidičáku stojí, že ta ze stromu je Jacquelyn Zabelová.“ „Máme nějaké otisky?“ „Jeden latentní na kapesním noži, který jsme našli u Zabelo vé. Otisk na jejím řidičáku se nepovedlo identifikovat. Jí nepatří a v počítači ho nemáme.“ „Měli bychom ho porovnat s Anninými otisky, jestli nepatří jí. Pokud se Anna dotkla řidičáku, znamená to, že byly s Jacquelyn Zabelovou v komoře spolu.“ „Dobrý nápad.“ Faith připadalo, že informace z Willa lezou jako z chlupaté deky. Nemohla se mu ale divit, že je opatrný, protože její nálady byly v poslední době dost nevypočitatelné. „Zjistil jsi o Zabelové ještě něco?“ Will pokrčil rameny na znamení, že nic moc, ale vychrlil ze sebe: „Jacquelyn Zabelové bylo osmatřicet, byla svobodná a bez dětná. Pomůže nám s ní Floridský policejní úřad. Projdou její dům, zjistí, komu volala, a pokusí se vyhledat jiné příbuzné, než je mat ka, co žila v Atlantě. Šerif povídal, že Zabelovou u nich ve městě nikdo vlastně moc neznal. Trochu kamarádila se sousedkou. Ta jí chodila zalívat kytky, ale jinak o ní vlastně nic neví. Nějakou dobu válčila s několika sousedy kvůli popelnicím na ulici. Šerif říkal, že několik lidí si na Zabelovou za posledního půl roku stěžovalo, protože u bazénu pořádala hlučné večírky a před domem jí par kovalo moc aut.“ Faith potlačila nutkání zeptat se ho, proč jí tohle všechno ne řekl hned. „Znal šerif Zabelovou osobně?“ „Povídal, že některé stížnosti na ni řešil sám a nepřipadala mu jako moc příjemná ženská.“ 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS180293
„Takže o ní řekl, že je to čůza,“ shrnula to Faith. Will se na po licistu vyjadřoval překvapivě slušně. „Čím se živila?“ „Byla realitní makléřka. Trh se teď sice moc nehýbe, ale vypadá to, že Zabelová se i tak měla dobře. Bydlela v domě na pláži, jez dila v BMW a v přístavu jí kotvila jachta.“ „Nebyla baterie, kterou jsi našel v té kobce, z lodi?“ „Poprosil jsem šerifa, aby se na tu její jachtu podíval. Baterie je na svém místě.“ „Ale za pokus to stálo,“ zamumlala Faith. Pořád jenom hledali záchytné body. „Charlie povídal, že baterie, kterou jsme našli v lese, je mini málně deset let stará. Nejsou na ní vidět čísla. Podívá se, jestli o ní nezjistí něco víc, ale je dost pravděpodobné, že to nikam ne povede. Tyhle baterie se dají koupit na bleším trhu.“ Will pokrčil rameny a dodal: „Jistě víme jen to, že ten člověk ji koupil s určitým úmyslem.“ „Jak to?“ „Autobaterie vydává krátký a silný výboj, aby auto naskočilo. Jakmile chytne, spustí se alternátor a baterie není potřeba, dokud zase nebudeš startovat. Lodní baterii, jako je ta z jámy, se říká baterie s hlubokým cyklem. Dlouhodobě vyrábí pořád stejně sil ný proud. Kdyby pachatel chtěl použít na svoje hrátky autoba terii, hodně brzo by se mu vybila. Ta lodní vydrží několik hodin v kuse.“ Faith mlčela a pokoušela se jeho slova pochopit. Šlo to ztěžka, protože zvěrstva, jaká musely obě ženy snést, nemohl vymyslet soudný člověk. „Kde je BMW Jacquelyn Zabelové?“ zeptala se. „Před jejím domem na Floridě nestojí. Ani před domem její matky.“ „Zadal jsi ostatním policejním stanicím, aby se po něm podí valy?“ „Jak na Floridě, tak v Georgii.“ Will sáhl pro několik složek na zadním sedadle. Každá měla jinou barvu. Listoval jimi, dokud ne našel oranžovou, a podal ji Faith. Když ji otevřela, našla v ní vytiš těnou zprávu z Floridského registru motorových vozidel. Z kopie řidičského průkazu se na ni dívala Jacquelyn Alexandra Zabelová. 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS180293
Byla to velice atraktivní žena s dlouhými tmavými vlasy a hnědý ma očima. „Hezká,“ poznamenala Faith. „Anna taky,“ doplnil Will. „Taky má hnědé vlasy a oči.“ „Takže pachatel jde po určitém typu,“ řekla Faith. Otočila stránku a přečetla nahlas: „Zabelová má červené BMW 540i z roku 2008. Před půl rokem dostala pokutu za překročení rychlosti o víc jak čtyřicet kilometrů. Před měsícem nezastavila na stopce u ško ly. Před dvěma týdny nezastavila u zátarasu a odmítla se podro bit dechové zkoušce. Čeká ji předvolání k soudu.“ Faith listovala složkou. „Donedávna jezdila bez přestupků.“ Will se nepřítomně podrbal na předloktí a trpělivě čekal na zelenou. „Možná v jejím životě došlo k nějakému zvratu.“ „Co ty zápisky, co Charlie našel v komoře?“ „Jo, nebudu si odpírat,“ vzpomněl si Will a vytáhl modrou složku. „Teď z nich snímají otisky. Jsou na papíře z obyčejného kroužkového bloku, psané obyčejnou tužkou, pravděpodobně ženskou rukou.“ Faith se podívala na kopii textu. Každá stránka byla odshora až dolů popsaná jednou jedinou větou, jako kdyby pisatelka sedě la za trest několik hodin po škole. Faith si to dobře pamatovala ze základní školy. „A to žebro?“ Will se nepřestával drbat. „V jámě ani jejím okolí jsme žádné nenašli.“ „Že by si ho vzal jako suvenýr?“ „Možná,“ odpověděl Will. „Jacquelyn na těle neměla žádné řezné rány.“ Pak se opravil: „Tedy ne tak hluboké rány jako má Anna v místě, kde jí vyndal žebro. Jinak to vypadá, že obě dvě prošly tím samým.“ „Mučením.“ Faith se pokusila uvažovat jako pachatel. „Jednu ženu má na posteli a druhou pod ní. Možná je po čase prohodí. Udělá jednu příšernost Anně, pak ji vymění za Jacquelyn a prove de to jí.“ „A pak je zase vymění,“ dodal Will. „Takže Jacquelyn možná slyšela, co udělal s Anniným žebrem. Věděla, co bude následovat, a překousala si provaz na zápěstí.“ „Našla ten kapesní nůž anebo ho u sebe měla pod postelí.“ 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS180293