Armbruster, senátor z Kalifornie, se usmál. „Máte snad něja ký důvod o tom pochybovat?“ „Vůbec žádný.“ „Ale cítil byste se mnohem jistěji,“ pokračoval Kaliforňan, „a více byste se snažil, abychom vás schválili, kdyby zápis z dnešního jednání obsahoval společnou rezoluci, v níž se zavá žeme pomáhat vašemu podvýboru podle svých nejlepších mož ností a schopností.“ „To je pravda, pane senátore.“ Armbruster se otočil ke středu stolu. „Neshledávám nic, proč bych měl proti tomuto požadavku cokoliv namítat, pane před sedající.“ „Budiž.“ Gillette upřeně hleděl na Trevaynea a jen jednou, ale silně udeřil kladívkem. „Nechť je v zápise uvedeno…“ Stalo se. Senátoři jeden po druhém přednesli své závazné pro hlášení a každé znělo stejně upřímně jako to předchozí. Trevayne se na židli pohodlně opíral a poslouchal vhodně vo lená slova, abstrahující fráze, které si, jak věděl, zakrátko vryje hluboko do paměti. Podařilo se, vmanévroval grémium k dobro volné rezoluci. Nezáleželo na tom, že jen málokdo z jeho členů, pokud vůbec některý, dostojí svému slibu. Bylo by to hezké, ale opravdu na tom nezáleželo. Důležitý byl fakt, že jim může jejich závazek předhodit, opakovaně je citovat. Webster z Bílého domu mu slíbil kopii zápisu z jednání. Snadno zařídí, že izolované úryvky z něj proniknou do tisku. Gillette shlédl z výšky své židle na Trevaynea. Jeho hlas zněl nesmlouvavě a oči zvětšené čočkami brýlí hleděly mrazivě a ne přátelsky. „Přeje si kandidát učinit nějaké prohlášení, než jej vyzveme, aby se vzdálil?“ Andrew mu oplatil upřený pohled. „Ano, pane.“ „Doufám, že bude stručné, pane náměstku,“ ucedil Gillette. „Pan prezident požaduje, aby toto grémium dospělo k rozhod nutí ještě dnes, a doba už pokročila.“ „Budu stručný, pane předsedající.“ Trevayne vybral z hro mádky papírů před sebou jediný list a zvedl zrak k senátorům. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS180130