T L A M O V C I V A K VÁ R I U
Petrochromis orthognathus (Matthes, 1959) Velikost
Samci až 15 cm Samice 11–13 cm
Druhotné pohlavní znaky Samci jsou robustnější než samice, zbarvení je kontrastnější. Na řitní ploutvi jsou výrazné jikroskvrny. Samice jsou subtilnější, zbarvení je tlumenější. Na hlavě nejsou výrazné bílé čáry. Ploutve jsou kratší a více zakulacené. Druh P. orthognathus můžeme v jezeře nejčastěji nalézt ve skalnatém prostředí pokrytém částečně sedimentem. Ačkoliv jsou všichni petrochromisové bez rozdílu živi převážně z porostu řas, najdou se mezi nimi i takové druhy, jejichž rozšíření není omezeno jen na horní plně osluněné vodní vrstvy. Mezi ně patří právě tento druh. Zdá se, že P. orthognathus lépe snáší sedimentem pokryté skály a je více přizpůsobivý horším podmínkám než robustnější zástupci rodu. Jeho tlamka je charakteristicky přivřená, na rozdíl od ostatních petrochromisů, kteří mají tlamku vždy částečně pootevřenou a jsou v ní na první pohled vidět husté řady drobných zoubků. Druh P. orthognathus se vyskytuje roztroušeně po celém jezeře. Obvykle ho můžeme potkat v malých skupinách, čítajících přibližně dvacet ryb, převážně samců. Tato hejna se pohybují pozoruhodným způsobem ve výšce asi metr nad substrátem a dokážou se dostat dokonce i přes písčiny. Pokud jsou pronásledována většími dravými rybami, rozutečou se mezi skály. Samičky vedou samotářský život a jsou zpravidla ukryté v mnoha malých jeskyňkách a rozlukách mezi kameny ve skalnatém biotopu.
Petrochromis orthognathus „Ikola“ – samec
Zbarvení samců P. orthognathus se obvykle skládá z čokoládově hnědé dorsální části boků, břišní část bývá nažloutlá. Hlava je žlutohnědá a jsou na ní tři výrazné bílé interorbitální čáry. Je-li samec vzrušen, zbarví se mu skřele nepravidelnými oranžovými skvrnami. S přibývajícím stářím dostává barva samců celkový modrý nádech a zbarvení ztrácí na kontrastu a intenzitě. Je zajímavé, že samičky většiny druhů rodu Petrochromis mají zpravidla nevýrazné krycí zbarvení, které je tvořeno převážně světle zbarveným tělem a nevýraznými tmavšími svislými pruhy. Samci bývají mnohem pestřejší. Základní zbarvení samiček druhu P. orthognathus se v podstatě shoduPetrochromis orthognathus „Kapembwa“ – samec
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS180082
T L A M O V C I V A K VÁ R I U
je s vybarvením samců, jen intenzita barev je o něco nižší. Konings (1999) rozlišuje u těchto petrochromisů tři rozdílné poddruhy. Podle jeho názoru žije v severní polovině jezera P. orthognathus, v jižní polovině P. „orthognathus tricolor“ a podél centrálního východního pobřeží, mezi Msalaba a Luagala Point, údajný P. „orthognathus ikola“. Uvnitř každé z těchto oblastí prý existuje několik dalších geografických variant. Tyto poddruhy ale zatím nebyly jednoznačně určeny a popsány, proto bych se ve svém textu prozatím přidržel původního jednotného názvu P. orthognathus. Kromě toho jsou podmínky pro chov v akváriu u všech tří poddruhů v podstatě identické, a není tedy potřeba se jimi jednotlivě zabývat. Při zařizování akvária pro tento druh postupujeme podle zásad popsaných ve všeobecné stati o rybách rodu Petrochromis. Nádrž volíme co největší a dostatečně dlouhou. Díky své relativně menší velikosti a životu v malých hejnech není u tohoto druhu vnitrodruhová agresivita tak vysoká, jako u větších petrochromisů. Chov v akváriu je proto o něco snazší, což ale neznamená, že je snadný. Také u druhu P. orthognathus lze jednoznačně doporučit chov v co nejpočetnějším hejnu s přibližně stejným počtem samců a samic. Vhodné je také přidání jiných pohyblivých tanganických tlamovců se stejnými potravními nároky a přibližně stejné nebo větší velikosti. Třecí mechanizmus se neliší od standardního modelu popsaného ve všeobecné části o rodu Petrochromis. Výtěry jsou průměrné a dosahují počtu 10 – 20 jiker. Inkubační doba trvá v závislosti na teplotě 20 – 26 dní. Odkrmení potěru je díky jeho velikosti poměrně snadné. K drobnému planktonu přidáváme od prvních dnů také drcené vločkové krmení s převládající rostlinnou složkou.
Petrochromis trewavasae (Poll, 1948) Velikost
Samci až 20 cm Samice 16 –18 cm
Druhotné pohlavní znaky Samci jsou robustnější než samice, hlava se zdá být vyšší a mohutnější, pysky více vyčnívají, hřbetní a řitní ploutev vybíhá do špiček. Na řitní ploutvi jsou výrazné žluté jikroskvrny. Samice jsou subtilnější, ploutve nemají protažené, na řitní ploutvi mohou mít jikroskvrny. Druh P. trewavasae žije pouze v jihozápadní části jezera. Vyskytuje se zde na několika místech, ale jeho populace nejsou nikde příliš početné. Holotyp druhu P. trewavasae byl uloven na lokalitě Moliro u hranic mezi Zambií a Kongem. Později byl jeho výskyt potvrzen také ze zátoky Cameron Bay v Zambii. Pravděpodobně nejhustší populace se vyskytuje u osady Kapampa v Kongu. P. trewavasae je velmi plachý druh, který se obvykle vyskytuje v malých skupinách. Jako své niky preferuje menší skály, který mu poskytují vhodný úkryt. Obývá relativně mělké vody v hloubce mezi 2–10 m. Jeho hlavní potravou jsou samozřejmě řasy, které oškrabává z povrchu balvanů a skal. Řasové porosty mohou být v hlubší vodě pokryté určitou vrstvou sedimentu. Tyto plaché ryby je možné často vidět, jak vyrážejí ze svých úkrytů a přeplouvají mezi skalisky. Ve volné vodě se příliš běžně neukazují. Zdá se, že se samičky dovedou lépe schovávat, protože z 10 ulovených exemplářů je zpravidla 9 samečků a jedna samička (Konings, 1988). Podle současných znalostí nevykazuje druh P. trewavasae žádné výraznější barevné geografické varianty. Samci i samičky mají takřka
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS180082
T L A M O V C I V A K VÁ R I U
Petrochromis trewavasae „Moliro“ – samec
Petrochromis trewavasae „Moliro“ – samice
identické zbarvení. Základní zbarvení je hnědé až černé s mnoha bílými nebo světle žlutými tečkami. S přibývajícím věkem ztrácí tečkování poněkud na intenzitě. U samiček zůstává výraznější. Dominantní samci bývají téměř jednolitě černí. P. trewavasae bývá velmi často a pravidelně dovážen do akvárií, za což může evidentně jeho atraktivní zbarvení, které částečně připomíná juvenilní zbarvení druhu T. duboisi. Při přivykání na akvárium mohou zejména v prvních týdnech po dovozu nastat problémy
s krmením těchto ryb. To samozřejmě platí i pro ostatní zástupce rodu Petrochromis, ale také třeba pro tropheuse. Ryby jsou pobytem v karanténě, následným transportem a nabízením u obchodníka zpravidla značně zesláblé, nedostatečně a většinou nevhodně krmené a mohou mít právě s příjmem potravy a jejím optimálním trávením značné problémy. Bylo by chybou chtít tento stav napravit příliš rychle masivním podáváním velkých dávek krmiva, byť vhodného. Je potřeba určité trpělivosti. Dovezené ryby krmíme zvolna, několikrát denně v malých dávkách, které pozřou do tří minut, a pouze kvalitním vločkovým krmivem s rostlinným základem. Velmi důležitý je také jemný říční písek na dně nádrže, které mohou ryby libovolně „přikusovat“.V prvních dnech je také vhodné častěji, než je běžné (dvakrát až třikrát v týdnu), vyměňovat vodu v nádrži. Ostatní nároky na chov jsou popsány ve všeobecné stati o rybách rodu Petrochromis. Rovněž třecí chování a odchov mláďat se neliší od ostatních druhů rodu.
100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS180082