98
SOCIOLOGIE POLITIKY
Kdo své role nehraje, je trestán, kdo je hraje, je odmìnìn nebo aspoò netrestán. Konformismus s pøedem raženými rolemi není nikterak jen požadavkem urèitých moderních spoleèností, nýbrž univerzálním znakem všech spoleèenských forem. Pojmu sankce se èasto používá výhradnì pro tresty nebo dùtky, zde je však tøeba jej chápat v souladu s jeho sociologickým použitím v širším smyslu. Existují negativní a pozitivní sankce: spoleènost mùže udìlovat øády a uvalit tresty vìzením, pøiznat prestiž a vystavit jednotlivé èleny opovržení. Z mnoha dùvodù se zdá být nicménì dùmyslné myslet v souèasné souvislosti na negativní sankce. Pozitivní sankce se nejen èasto vymykají formulaci a operativnímu pøesnému urèení, nýbrž samy mohou tìžko vysvìtlit tlak, jemuž se homo sociologicus cítí být v každém okamžiku své existence vystaven. Bez odmìn je možno se obejít, øády lze odmítnout, ale uniknout moci zákona nebo i sociálního vyobcování by bylo ve všech spoleènostech nanejvýš namáhavou odvahou, která pøimìje k cestì do Canosy nejen krále. Spoleènost nejen razí formu pro každou pozici, která je v ní k dispozici, nýbrž bdí také nad tím, aby nositel této pozice nedbale nebo úmyslnì neodsunul stranou formu, kterou nalezne a nepokoušel se vytvoøit si vlastní formy. Jako formy samy také k nim pøíslušné sankce podléhají zmìnì; jako ony jsou zatím také tyto všudypøítomné a neodvratné.“ (tamtéž, str. 28–29) Pozice a role však procházejí vìtší èi menší, rychlejší èi pomalejší zmìnou. Když Ralf Dahrendorf psal své úvahy (pøed více jak ètyøiceti lety), nemohl urèit, jakými zmìnami projdou na konci 20. a na poèátku 21. století, tedy v dobì probíhající globalizace. Tento proces zasáhl i vertikální a horizontální støídání pozic a rolí. Akcelerace zmìn nabývá na takové intenzitì, že umístìní èi zaøazení do urèité pozice mùže mít charakter historického momentu. Zvolit urèitou konstantní identitu je stále obtížnìjším a obtížnìjším úkolem. Horizontální a vertikální zmìna pozic a rolí se v sociologii oznaèuje termínem mobilita. Jak jsme již ukázali, že lidé si v procesu dosahování èi osvojování rolí, tím èasto také svých identit, vytváøejí jejich pøedstavy. Jsou-li pozice a role ve spoleènosti hierarchicky rozdìleny, mohou si lidé vytváøet pøedstavy o vyšších a nižších pozicích zároveò se snahou jich dosahovat, pøípadnì se s nìkterými ztotožòovat. V tomto úsilí se však setkávají „s nepøíjemnou skuteèností“, jakou je spoleènost a její sociální struktura. V otrokáøském Øímì bylo naprostou výjimkou, nikoli pravidlem, že otrok ve svém mobilitním postupu na spoleèenské vertikále mohl napø.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS180074