Příběh zapomenutého průmyslníka ale teď nemohu se po určitý čas u vás objeviti, poněvadž proti zmíněnému člověku vedu jako president lékařské komory prudký boj více než rok… Při té příležitosti dovoluji si upozorniti, že by bylo dobré povolati některého z odborníků zahraničních.“ 262 V závěru ledna žádal dosluhující zástupce Škodovky v Jugoslávii, Luka, finančního ředitele Skřivánka, aby Loevensteinovi tlumočil nabídku na pobyt v letovisku v Opatii, jehož služeb s úspěchem využíval. 31. 1. mu Skřivánek odpověděl, že „teď se o cestě mluvit nedá“.263 Byl tragicky přesný. Hned následující den se Loevensteinův stav zhoršil, k angině pectoris se 2. 2. připojila srdeční slabost a zápal plic, čtvrt hodiny před půlnocí z 2. na 3. 2. 1938 Karel Loevenstein v nedožitých třiapadesáti letech zemřel.
Jak bude po smrti (1938–2010) Hned druhý den se v několika českých periodicích objevily první nekrology a vzpomínky na zesnulého. Nekrolog je útvar nevděčný: bylo tomu tak i tehdy a zvlášť v případě muže, jehož činy byly v úplnosti známy jen nemnohým. „Je příznačné, že novináři se po vydání úmrtního oznámení snažili získat nějaký životopisný materiál, avšak po ruce nebylo takřka nic, jen velmi málo ve Škodových závodech, tak tento muž stavil svoji vlastní osobu do pozadí,“ stěžoval si autor toho v Prager Börsen-Courieru. V následujících dvou dnech pak Loevenstein zaplnil stránky převážné většiny domácího tisku, v širokém rozpětí od Haló novin k Národním listům, od Pestrého týdne až po Finanční informátor. Tón nekrologů byl, až na zmíněné Haló noviny (krátká poznámka s důvěrně známou rétorikou o vykořisťovatelských dravcích a pirátech) naprosto dojemný. Ve všech se vzpomínalo, tu s větším, tu menším počtem faktických nepřesností Loevensteinovy závratné kariéry. Nechyběly připomínky uzlových bodů jeho života tak, jak je zřejmě obsahoval text (nedochovaný) poskytnutý kýmsi ze Škodovky tiskovým agenturám: praxe v Bankverein, příchod do Škodovky, anglická půjčka a její dvě pokračování, zápas s důsledky hospodářské krize. Méně se vzpomínalo na jeho činnost v bankovní sféře a už zcela minoritní byly zmínky o jeho působení v politických kruzích. Loevensteinova smrt byla některým autorům mementem: „pro ty, kteří život průmyslových kapitánů sledují se závistí, měla by býti tragická smrt dr. Loevensteina konečným vyvedením z jejich těžkého omylu.264 5. 2. 1938 byl Karel Loevenstein pohřben do rodinné hrobky v Dobřenicích. Ten den v obci mimořádně zastavovaly i rychlíky, smuteční hosty svážely autobusy, vstup do statku byl na legitimace. Fotoalbum z pohřbu, dochované v archivu Škodovky a v Hromádkově či Englišově pozůstalosti, ukazuje nebývalou koncentraci hlavounů domácí hospodářské a politické scény včetně kompletní sestavy vedení Škodovky, ministrů, stranických předáků apod. Obřad celebroval královéhradecký biskup Mořic Pícha. Jak se všichni vešli do malého kostela, je záhadou. „Podobně jako na pohřbu presidenta Šimonka se tu odehrával řečnický turnaj: mluvili dlouholetí přátelé i nepřátelé, jejich řeči byly banální a upřímné; pročítáme-li některé z nich dnes po odstupu jedenácti let, zdá se nám, že skutečné přátele měl zesnulý jen v kruhu 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS180065