Nežádoucí účinky imunosupresivní terapie
99
roidní léčby. Většina studií prokázala, že podávání dávky vyšší než 5 mg prednizonu/den již supresi vyvolává. Na straně druhé, je-li tato dávka podávána ráno, pak v naprosté většině případů po vysazení nenastanou klinické známky nadledvinové nedostatečnosti (3). Riziko infekcí je pochopitelně těžko objektivně hodnotitelné (nemocní mohou být vystaveni vyššímu riziku již z povahy nemoci, která je GCS léčena), nicméně většina studií se shoduje v tom, že při denní dávce nad 10 mg prednizonu je riziko infekcí asi 1,6× vyšší než při placebu (8). Protože v posledním desetiletí výrazně narůstá používání topického kortikosteroidu budesonidu, považujeme za vhodné zmínit se také o jeho NÚL. Busedonid je typický právě výrazným snížením všech NÚL, které jsou uvedeny výše. Jeho akutní toxicita je mimořádně nízká, srovnatelná s toxicitou beklometazonu dipropionátu, s nímž je chemicky příbuzný. V experimentu na zvířeti mohou vysoké dávky budesonidu zvýšit riziko vzniku primárního jaterního nádoru (15) jako ostatní kortikosteroidy, ovšem v humánní medicíně tento NÚL pozorován nebyl. Gravidita a fertilita Mutagenní efekt pozorován nebyl. Experimentální práce prokázaly, že dávka budesonidu pod 5 μg/kg nemá vliv na fertilitu ani průběh těhotenství pokusných zvířat. Naopak dávka 25,8 μg/kg vedla ke vzniku růstové retardace plodu a kosterním malformacím. Z hlediska humánní medicíny není diskuze kolem otázky užívání budesonidu v průběhu gravidity ještě definitivně uzavřena (10). Otázka terapie GCS v graviditě a vlivu GCS na vývoj plodu byla hodnocena v pokusech na zvířatech. GCS jsou dle FDA řazeny do skupiny B, tj. mezi léky bez zvýšeného teratogenního rizika pro člověka. Bylo zjištěno, že terapie GCS v prvním trimestru gravidity může být provázena zvýšenou frekvencí rozštěpových vad (9, 10, 11, 12, 14). Nicméně výrobci GCS upozorňují, že neručí za riziko teratogenity. Také sami máme zkušenost, že některé genetické poradny informují o riziku rozštěpových vad, známých především z experimentů na zvířatech. Proto považujeme za vhodné potenciální matky na tuto skutečnost upozornit, neboť na ni v příbalových letácích nepochybně narazí. Dalším rizikem pro plod je možnost retardace růstu a adrenální atrofie plodu, která je však spíše výjimečná a spojená s podáváním GCS především v posledních třech týdnech gestace (13). Zdá se totiž, že plod disponuje dostatečnou kompenzační schopností, takže reference, jaké uvedl Oppenheimer (13), jsou spíše výjimečné. Pro novorozence je ovšem nevýhodou, že špatně vylučuje exogenní GCS a nedovede je metabolizovat rozbitím A-kruhu. V pokusech u novorozených krys vyvolávaly exogenní GCS zpomalení růstu, ztenčení a zranitelnost kůže a exoftalmus. To výrazně omezuje možnost kojení u žen s IBD, které užívají GCS. Prednizon/prednizolon a metylprednizolon postrádají mineralokortikoidní účinky, což je výhodné, protože gravidita představuje fyziologicky hyperkine-
imunopresiva.indd 99
20.12.2006 15:45:29
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS180016