namířené proti Kapitolu. Něco takového ještě v televizi nebylo. Přinejmenším za mého života ne. Obrazovka podruhé zčerná, ale já potřebuji vědět víc. „Promítalo se to po celém Panemu? I v Kapitolu?“ „V Kapitolu ne,“ odpovídá Plutarch. „Zatím se nám nepodařilo nabourat se do jejich systému, ale Diod na tom pracuje. Ve všech krajích proklamu viděli. Dokonce i ve dvojce, což je pro nás v téhle fázi možná ještě cennější.“ „Claudius Templesmith je na naší straně?“ ptám se. Plutarch se pobaveně směje. „Jenom jeho hlas. A ten jsme mohli snadno využít. Ani jsme ho nemuseli nějak speciálně stříhat. Tuhle větu pronesl v prvních hrách.“ Pleská dlaní do stolu. „Prosím o další potlesk pro Cressidu, její skvělý štáb a samozřejmě pro naši talentovanou hvězdu!“ Připojuji se k potlesku, dokud mi nedochází, že tou talentovanou hvězdou jsem já a že se nesluší, abych tleskala sama sobě. Ve Fulviině tváři ale pořád vidím napětí. Asi je pro ni těžké překousnout, že Haymitchův nápad v Cressidině režii uspěl, zatímco její studiový přístup zcela selhal. Coinové zřejmě dochází trpělivost. „Ano, chvála je zcela na místě. Výsledek je lepší, než jsme doufali. Musím však vyjádřit znepokojení nad mírou rizika, kterou jste na sebe ochotni brát. Vím, že ten nálet byl nečekaný, ale za daných okolností bychom podle mého názoru měli znovu zvážit rozhodnutí posílat Katniss do skutečného boje.“ Rozhodnutí? Posílat mě do boje? Takže ona neví, že jsem porušila rozkazy, vytrhla si z ucha sluchátko a zdrhla osobním strážcům? Co dalšího před ní zatajili? „Bylo to těsné,“ připustil Plutarch zachmuřeně. „Ale všichni dobře víme, že nezískáme žádný použitelný materiál, pokud ji zamkneme do bunkru pokaždé, když někde někdo vystřelí.“ 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS179970