namířené proti Kapitolu. Něco takového ještě v televizi nebylo. Přinejmenším za mého života ne. Obrazovka podruhé zčerná, ale já potřebuji vědět víc. „Promítalo se to po celém Panemu? I v Kapitolu?“ „V Kapitolu ne,“ odpovídá Plutarch. „Zatím se nám nepodařilo nabourat se do jejich systému, ale Diod na tom pracuje. Ve všech krajích proklamu viděli. Dokonce i ve dvojce, což je pro nás v téhle fázi možná ještě cennější.“ „Claudius Templesmith je na naší straně?“ ptám se. Plutarch se pobaveně směje. „Jenom jeho hlas. A ten jsme mohli snadno využít. Ani jsme ho nemuseli nějak speciálně stříhat. Tuhle větu pronesl v prvních hrách.“ Pleská dlaní do stolu. „Prosím o další potlesk pro Cressidu, její skvělý štáb a samozřejmě pro naši talentovanou hvězdu!“ Připojuji se k potlesku, dokud mi nedochází, že tou talentovanou hvězdou jsem já a že se nesluší, abych tleskala sama sobě. Ve Fulviině tváři ale pořád vidím napětí. Asi je pro ni těžké překousnout, že Haymitchův nápad v Cressidině režii uspěl, zatímco její studiový přístup zcela selhal. Coinové zřejmě dochází trpělivost. „Ano, chvála je zcela na místě. Výsledek je lepší, než jsme doufali. Musím však vyjádřit znepokojení nad mírou rizika, kterou jste na sebe ochotni brát. Vím, že ten nálet byl nečekaný, ale za daných okolností bychom podle mého názoru měli znovu zvážit rozhodnutí posílat Katniss do skutečného boje.“ Rozhodnutí? Posílat mě do boje? Takže ona neví, že jsem porušila rozkazy, vytrhla si z ucha sluchátko a zdrhla osobním strážcům? Co dalšího před ní zatajili? „Bylo to těsné,“ připustil Plutarch zachmuřeně. „Ale všichni dobře víme, že nezískáme žádný použitelný materiál, pokud ji zamkneme do bunkru pokaždé, když někde někdo vystřelí.“ 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS179970
„Tobě to nevadí?“ zeptala se prezidentka. Hurikán mě musí pod stolem kopnout, abych si uvědomila, že Coinová mluví na mě. „Ne, vůbec. Jsem ráda, že jsem pro změnu mohla něco dělat.“ „I tak, příště buďte opatrnější. Zvlášť když teď Kapitol ví, co Katniss dokáže,“ nabádala nás Coinová. Místností se nese souhlasné bručení. Nikdo nevyplísnil Hurikána ani mě. Nevynadal nám Plu tarch, jehož autoritě jsme se vzepřeli. Ani Boggs, kterému Hurikán zlomil nos. Ani hmyzové, kteří se kvůli nám přimotali do boje. Ani Haymitch – ne, moment. Haymitch na mě vrhá smrtící pohled a s úšklebkem sladce říká: „Jistě, přece bychom nechtěli přijít o našeho drahého reprodrozda, jen co konečně začal zpívat.“ V duchu se zapřísahám, že s ním nikdy nesmím zůstat o samotě, protože se mi zjevně chce pomstít za to pitomé sluchátko. „Co dalšího jste naplánovali?“ ptá se prezidentka. Plutarch kývá na Cressidu, která nahlíží do psací desky. „Máme ještě vynikající záběry Katniss v té nemocnici. Mohli bychom sestříhat další proklamu s hlavním námětem Protože víte, kdo jsou a čeho jsou schopní. Zaměříme se na to, jak si Katniss povídá s pacienty, hlavně s dětmi, na vybombardování nemocnice a na trosky, které z ní zbyly. Messalla už na tom pracuje. Taky nám vrtá hlavou ten odznak reprodrozda. Chtěli bychom připomenout Katnissiny nejlepší momenty a proložit je záběry z povstání a války. Nazveme to Oheň se šíří. A Fulvia přišla s naprosto skvělým nápadem.“ Fulvii mizí z tváře nakyslý výraz, ale jen na chvilku. „No, nevím, jestli je tak skvělý, ale říkala jsem si, že bychom mohli udělat sérii proklam nazvaných Vzpomínáme. Každý by byl věnovaný jednomu mrtvému splátci. Malé Routě z jedenáctky. Staré 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS179970
Mags ze čtyřky. Každý kraj bychom tak mohli oslovit tím, co se ho přímo týká.“ „Vzdávali bychom poctu jednotlivým splátcům,“ přikyvuje Plutarch. „To je opravdu skvělé, Fulvie,“ chválím ji upřímně. „Jde o výborný způsob, jak lidem připomenout, proč bojují.“ „Mohlo by to fungovat,“ krčí Fulvia rameny. „Průvodní slovo by obstaral Finnick. Jestli o takové proklamy bude zájem.“ „Upřímně řečeno si myslím, že jich nikdy nemůžeme natočit dost,“ říká Coinová. „Můžete je začít připravovat už dnes?“ „Jistě,“ odpovídá Fulvia. Naše chvála ji očividně uchlácholila. Cressida svým tahem urovnala napětí v tvůrčí skupině. Ocenila Fulvii za nápad, který je opravdu velice dobrý, a uvolnila si ruce pro práci s reprodrozdem v terénu. Plutarch se kupodivu nesnaží připisovat si jakékoliv zásluhy. Jako kdyby jenom chtěl, aby televizní ofenziva fungovala. Pak si však uvědomuji, že Plu tarch je hlavní tvůrce her, nikoliv obyčejný člen týmu. Není pěšák. Jeho cenu neurčují jednotlivosti, nýbrž úspěch celku. Ovace přijme až po případném vítězství. A tehdy bude taky očekávat svou odměnu. Prezidentka posílá všechny do práce a Hurikán mě odváží zpátky do nemocnice. Smějeme se tomu, jak ostatní ututlali naši neposlušnost. Podle Hurikána nikdo neměl chuť přiznat, že nás nedokázal zvládnout. Já navrhuji laskavější vysvětlení: nikdo nechtěl ohrozit šanci, že nás zase bude smět vzít do terénu, když konečně získali pár slušných záběrů. Pravdu máme nejspíš oba. Hurikán musí jít za Diodem do Speciální obranné sekce a já usínám. Mám pocit, že jsem zavřela oči jen na minutku, ale když je otvírám, polekaně si všímám Haymitche, který sedí pár desítek centimetrů od mé postele a čeká. Jestli hodiny nelžou, možná 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS179970