98
v divokém tanci. Terien chápala jejich rozrušení. Byly rozrušené z války stejně jako celý Neprobádaný hvozd. Roliand zvedl hlavu a zahleděl se do rozkývaných větví. Awrixel ho napodobil. Chvíli všichni tři stáli mlčky a Terien cítila, jak v ní narůstá smutek. Proč ho musí znovu opustit? Právě te, když ho konečně našla? „Už nesmutni, sestřičko,“ řekl náhle Awrixel a objal ji kolem ramen. „Tak to má být. Naše cesty se rozcházejí, ale nakonec se sejdou.“ „Je to nespravedlivé. Copak jsme se našli, abychom se zase rozdělili?“ „Opět se shledáme.“ Terien svěsila hlavu. „Já vím. Ale i přesto…“ Vzhlédla k němu a upřeně se mu zadívala do očí. „Slib mi to, Awrixeli. Slib, že se nevidíme naposled.“ Oplatil jí pohled. „To ti slibuji.“ Terien se ulevilo. Část balvanu, jenž tížil její srdce, se odvalila. „A ty slib mně, že budeš opatrná. Že budeš tak opatrná, jak jen to bude možné. Slib mi to,“ vyzval ji přísně. „Ano, slibuji.“ „Dobře,“ vzdychl a pohlédl na Rolianda. Stál Terien za zády, ohromný a velkolepý, a pozoroval oba svýma pronikavýma očima. Měly skoro stejně neuvěřitelně modrou barvu jako ty Awrixelovy. Terien si toho všimla až te. To poznání ji zabolelo. Od teka pokaždé, když pohlédne do gryfových očí, vzpomene si na bratra. „Ochraňuj ji,“ řekl Awrixel gryfovi. „Ochráním ji vlastním životem.“ Awrixel přikývl. „Děkuji ti.“ Poté pohlédl na svou sestru. „Musíme se rozloučit. Zítra možná nebude čas. Odplouváme před rozbřeskem.“ „Já tam budu. Abych vám dala sbohem.“ „I tak…“ Přistoupil k ní blíže a jeho tvrdý výraz zmizel. Vystřídala ho tvář chlapce, jehož tak dobře znala, a tak dávno neviděla. Tvář laskavá a milující. Vzal její obličej do dlaní. „Dávej na sebe pozor, sestřičko. A nezapomeň na svůj slib,“ zašeptal jí a pak ji objal.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS179924