98
v divokém tanci. Terien chápala jejich rozrušení. Byly rozrušené z války stejně jako celý Neprobádaný hvozd. Roliand zvedl hlavu a zahleděl se do rozkývaných větví. Awrixel ho napodobil. Chvíli všichni tři stáli mlčky a Terien cítila, jak v ní narůstá smutek. Proč ho musí znovu opustit? Právě te, když ho konečně našla? „Už nesmutni, sestřičko,“ řekl náhle Awrixel a objal ji kolem ramen. „Tak to má být. Naše cesty se rozcházejí, ale nakonec se sejdou.“ „Je to nespravedlivé. Copak jsme se našli, abychom se zase rozdělili?“ „Opět se shledáme.“ Terien svěsila hlavu. „Já vím. Ale i přesto…“ Vzhlédla k němu a upřeně se mu zadívala do očí. „Slib mi to, Awrixeli. Slib, že se nevidíme naposled.“ Oplatil jí pohled. „To ti slibuji.“ Terien se ulevilo. Část balvanu, jenž tížil její srdce, se odvalila. „A ty slib mně, že budeš opatrná. Že budeš tak opatrná, jak jen to bude možné. Slib mi to,“ vyzval ji přísně. „Ano, slibuji.“ „Dobře,“ vzdychl a pohlédl na Rolianda. Stál Terien za zády, ohromný a velkolepý, a pozoroval oba svýma pronikavýma očima. Měly skoro stejně neuvěřitelně modrou barvu jako ty Awrixelovy. Terien si toho všimla až te. To poznání ji zabolelo. Od teka pokaždé, když pohlédne do gryfových očí, vzpomene si na bratra. „Ochraňuj ji,“ řekl Awrixel gryfovi. „Ochráním ji vlastním životem.“ Awrixel přikývl. „Děkuji ti.“ Poté pohlédl na svou sestru. „Musíme se rozloučit. Zítra možná nebude čas. Odplouváme před rozbřeskem.“ „Já tam budu. Abych vám dala sbohem.“ „I tak…“ Přistoupil k ní blíže a jeho tvrdý výraz zmizel. Vystřídala ho tvář chlapce, jehož tak dobře znala, a tak dávno neviděla. Tvář laskavá a milující. Vzal její obličej do dlaní. „Dávej na sebe pozor, sestřičko. A nezapomeň na svůj slib,“ zašeptal jí a pak ji objal.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS179924
Když ji opustil, Terien dlouho plakala schoulená u Roliandových velkých tlap. Šumění hájku ji konejšilo tak dlouho, až se uklidnila. Vtom se objevila Neilin. „Neruším vás?“ zeptala se, když stanula proti gryfovi a elfce. Terien si osušila tváře a Roliand sklonil k Neilin svou krásnou hlavu. Bylo vidět, že se ho dívka trochu bojí. Z očí jí vyzařovaly respekt a úcta, ale také nejistota. „Rád tě zase vidím, Neilin,“ pronesl Roliand sametově. „A hádám správně, že přicházíš, aby ses rozloučila?“ „Bohužel ano,“ pousmála se dívka. „Před chvíli tu byl bratr,“ řekla Terien. „I on se přišel rozloučit. Proto odpus, že jsem trochu smutná.“ „To nic,“ usmála se Neilin chápavě. „Musí to být pro vás těžké. Zase se loučit.“ „To tedy je.“ „Mrzí mě, že ti ho beru, Terien,“ hlesla Neilin provinile. Terien na ni užasle pohlédla. „Bereš? Ach, Neilin, tak nemluv! Awrixel je dost starý na to, aby si uměl vybrat svou cestu. A zvolil to, co považoval za nejsprávnější. I já věřím, že jeho volba byla správná. Kdo jiný by tě na tvé pouti lépe ochránil než on?“ Neilin se pousmála. „Já vím.“ „Tak si nedělej výčitky.“ „Dobře.“ „Mrzí mě, že se musíme tak brzy rozloučit.“ „Mě také. Ráda jsem tě poznala, Terien. Věřím, že by z nás byly skvělé kamarádky.“ „A já věřím, že kamarádkami už jsme,“ usmála se elfka. Přistoupila k dívce blíž. „Přeji ti vše nejlepší, Neilin. Budu se modlit, aby tě Neposkvrnění ochránili. Budu se modlit za tvé poslání. Kéž vše dobře dopadne.“ „Děkuju,“ vydechla dívka dojatě. „Já se budu modlit, a je vaše jednání s gryfy úspěšné.“ Podívala se na Rolianda. „Snad ve válce pomůžete.“
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS179924
„Nebude lehké mé bratry přesvědčit. Jsme tvrdohlavý druh. Ale udělám vše, abych tu tvrdohlavost zlomil,“ slíbil Roliand a Neilin ho obdarovala úsměvem. „Hodně štěstí,“ řekla potom a objala Terien. „I tobě, Vyvolená,“ zvolal Roliand. „Duchové Neposkvrněných a nad tebou bdí.“
iii
100
Na nebi se třpytila spousta hvězd. Zářily tak jasně, jako by tato noc byla v jejich životě ta poslední. Jako by byla poslední, než všechny nadobro vyhasnou. Byly jako démanty. Jako studené bílé perly chycené v černočerné síti nekonečné tmy. Ale Awrixel věděl, že dnešní noc nebude poslední. Možná bude poslední pro ně, ale zítra přijde další noc. A s ní možná nové hvězdy. Mladé a bledé, plné síly a života. Awrixel je zaujatě pozoroval. Přemýšlel nad jejich údělem, nad údělem nesmrtelnosti. Zabýval se jimi možná i proto, aby nemusel přemýšlet nad tím, co jej čeká. Pak zpozorněl a jeho mysl se vrátila do reality. Uslyšel ho přicházet ještě dávno před tím, než vkročil na kamínky nádvoří, kde Awrixel stál. Ale musel uznat, že se pohybuje tiše, to ano. Kdokoli jiný by se možná nechal zaskočit, ale Awrixel ne. „Plížíš se úmyslně nebo je neslyšnost tvou přirozeností?“ zeptal se hlasitě. R’Tiles se zastavil pár metrů za ním. Chvíli váhal. „Tvoje smysly jsou bystré, to se musí uznat.“ „Bylo by špatné, kdyby nebyly.“ R’Tiles neodpovídal. Awrixel věděl, že vyčkává. Zvažuje slova. A čeká, až se Awrixel zeptá. Tak se zeptal: „Proč jsi za mnou přišel?“ R’Tiles se pohnul a stanul vedle něho s rukama za zády a lehkým úsměvem na rtech. Pohlédl ke hvězdám. „Popovídat si?“ nadhodil.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS179924