„Protože jsme hrdinové a nemůžeme nechat dámu v nesnázích,“ odrecitoval Arod. Kann po Neilin střelil pohledem. „Mně teda v nesnázích nepřipadá. Vlastně se mi zdá, že o tom, co chce, má celkem jasno.“ Neilin se trochu zachvěl žaludek. Kéž by to byla pravda. Ještě včera si myslela, že je, ale dnes najednou pochybovala. Pochybovala o všem, co dělá. Jak má vědět, co je správné? „Možná působím sebejistě, ale vaši pomoc potřebuji. Už jsem o tom mluvila.“ „Jo, jo, vždy nic neříkám,“ mávl Kann rukou. „Jenom podotýkám, že máš pořád ještě šanci to otočit a vrátit se tam, odkud jsi přišla.“ „Což je…?“ nadhodil hned Arod. Neilin si povzdechla. „Thálon. Je to malá vesnička v západním Sardonu. Ale tam už se nejspíš nevrátím.“ Arod si ji prohlížel. „Proč?“ „Protože je všechno jinak.“ 98
iii Leja stála ve dveřích. Připadala si jako uvězněná mezi realitou a snem. V duchu mluvila sama se sebou, ale nebyla blázen. Ne, to určitě ne. Každý přece občas mluví sám k sobě, že ano? Jenže, co když ten hlas… co když to není její podvědomí? Ovšemže je. Co by to bylo jiného? Dívala se na Edriana a sváděla vnitřní zápas. Stál u okna a hleděl ven. Nevěděl o ní. Jeho myšlenky se očividně ubíraly jiným směrem. Určitě nepatřily jí. Vždy od té doby, co Terien odešla, ji ještě nevyhledal. Nepřišel ji navštívit, neptal se po ní. To přece je podezřelé. Už tě nemiluje. Ne, to není pravda. Prosím. Jsi mu ukradená. Hnusíš se mu. Jak by se mohla obyčejná holka rovnat elfské princezně? Jsi jenom šmudla. Nemáš na to být jeho ženou, nemůžeš být královnou. Jsi nic.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS179923