98
ho oslovím – nejen slovy, ale i mocí – uvěří mi a pochopí. Myslím, že už dávno zapomněl na to, že se stal strážcem křišálu. Jeho vůle byla rozdrcena v bolesti. Snad ho přesvědčím, aby se Isgraëlovi postavil. Ale sama vím, jak je strach mocný.“ „To je opravdu hezké, drahá,“ ozval se zase R’Tiles. „Ale trošku zapomínáš na tu horší variantu tvého… dá se to vůbec nazývat plánem?“ Podíval se na Ellnesu a ta se jen pousmála. R’Tiles pokračoval: „Co když tě dráček nebude chtít vyslechnout a místo toho tě okamžitě seznámí se svým čerstvým dechem? Víš, co tím myslím. Zbude z tebe jen škvarek a s Mianthilií, jak ji známe, se můžeme rozloučit.“ „Díky, že si děláš takové starosti o můj život a vůbec při tom nepomýšlíš na blaho světa, R’Tile,“ utrousila Neilin trpce. „Promiň, tak jsem to samozřejmě nemyslel.“ „Drak mě vyslechne a já ho osvobodím, vím to.“ „Dobře. Když to víš, tak potom se nemáme čeho bát. Že?“ Neilin si ironie v jeho hlase nevšímala. Trochu přidala do kroku. Awrixelova záda se jí stále vzdalovala. Chtěla být stejně rychlá, neúnavná a hbitá. Ale místo toho ji zasáhla silná bolest. Prohnala se jí od zad celým tělem až do mozku. Podlomila se jí kolena a jen taktak se zachytila stromu, aby neupadla. Snažila se ovládnout náhlou slabost, která ji ochromila. Ellnesa k ní rychle přiběhla a podepřela ji. „To nic, to nic,“ zašeptala Neilin se zatnutými zuby. Křeč jí znehybnila zraněnou paži i bok. R’Tiles ji podepřel z druhé strany. „Měli jsme si odpočinout už dávno,“ rozčiloval se. „Jsem v pořádku, můžeme dál.“ „Na to zapomeň!“ R’Tilův hlas zaduněl jako hrom. Neilin překvapeně zmlkla. „Co se stalo?“ Awrixel stál u nich, ani ho neslyšeli přiběhnout. „Nic,“ odsekla Neilin a Ellnesa jí pomohla posadit se na zem. Opřela se o strom. „Udělalo se mi jen trochu špatně, nic víc.“ „Jsi slabá,“ mračil se Awrixel. V Neilin zahořel vztek. „Každý není nezranitelný a tvrdý jako ty!“ vyjela na něj. „To, že se mi trochu zatočila hlava, ještě neznamená, že nemám sílu! Půjdeme
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS179922