98
Tevlop si však jeho podivného výrazu všiml a opatrně se mu to snažil vysvětlit: „Paní Eliven nám chtěla jen říct, můj pane, že ten nápad s draky není tak špatný, jak se na první pohled zdá. Konec konců je to naše jediná šance, jak Takrům vzdorovat. A když dáme drakům šanci, mohli by nám být mocným spojencem a přítelem.“ Eliven se uznale usmála. Adrim však Tevlopa ještě doplnil. „Pokud ovšem drakům dokážete svou důvěryhodnost, vřelost a přátelskost. Draci jsou nedůvěřiví a ostražití. Avšak dokáží být věrným a mocným přítelem, když si získáte jejich srdce a důvěru. Což není snadné.“ „Ale naše princezna to může dokázat. Její duše je čistá a nevinná. Má laskavé srdce a ušlechtilé úmysly. A drak to pozná… Rozpozná přetvářku i upřímnou pravdu,“ dokončila Eliven. Král se zhluboka nadechl: „Nejspíš máte pravdu. Nakonec to možná nebude tak špatný nápad. Stejně nám nic jiného nezbývá. Snad to princezna Aranis zvládne.“ Adrim se zvysoka napřímil a vznešeně zdvihl hlavu: „Je to královna země,“ řekl hrdě, „jistěže to dokáže.“ „Ano. Ona ano,“ vzdychl Leodhen. „Je to elfka… Ale my jsme lidé. A jediný člověk, s nímž draci byli ochotni mluvit, byl král Eoglin. Od té doby se toho hodně změnilo.“ „Vládce draků, Braliad, poznal jeho čistou duši a vznešené srdce,“ odvětila Eliven. „Ihned věděl, že jen Eoglin se má stát prvním králem Lilandgarie. A draci dodnes dokážou rozpoznat dobrotu lidských srdcí.“ „Ale už je to přes dva tisíce let! Pamatují si ještě draci na Prvního krále? Na křehké přátelství s lidmi? Ten Braliad je zajisté již dávno mrtvý.“ „Draci žijí déle než elfové a nikdy nezapomínají, králi Leodhene.“ Téhož dne se Eliven procházela po chodbách v druhém nejvyšším patře Eleanor, ležících pod královými komnatami. Zde se nacházely pokoje královy dcery Nelil a Falienovy snoubenky Kassandry. Po celé chodbě stály mramorové sochy elfů a na stěnách visely obrazy jednorožců a rozlehlých krajin. Eliven prošla kolem vchodu na
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS179831