žádné stromy ani tráva, jen žlutý písek a sem tam uschlá palma nebo hromádka kamení. Naši kamarádi ale nereptali ani nehudrovali, protože kdo se vydá do Afriky, musí s trochou tepla a písku počítat, to je jasná věc. Po dvou hodinách jízdy ve vedru a prachu dojeli do oázy, která byla na půl cesty mezi Marokáhem a Marokabádem. V oáze se osvěžili vodou a trochou tropického ovoce a hned zase pokračovali v cestě, protože chtěli být na letišti raději o chvíli dřív. Inu, jak se říká, na letišti je lepší být o tři hodiny dřív, než o tři minuty později. Protože letadlo, když odletí, už se pro nikoho zpátky na zem nevrátí. Cesta by dál probíhala podle plánu, jenomže když se blížili k Marokabádu, stala se hrozná věc. Marokánci nejsou žádní puntíčkáři, takže po opravě kanálu na prašné cestě nechali poklop stranou, a kůň, na kterém jela Danda, do té díry zahučel. Tedy jen jednou nohou, ale i to stačilo k tomu, aby si ji zlomil. A kůň se zlomenou nohou uprostřed pustiny není žádná velká radost, to mi tedy věřte. Naši kamarádi se prostě ocitli v rejži. A já jsem znal kdysi jednoho, který vlezl do pytle s rýží, a potom vyprávěl, že to fakt nebylo nic moc. Karavana koní s našimi kamarády na hřbetech se zastavila. Dandin kůň skučel a Přemek místo toho, aby mu pomohl, seskočil ze svého koně, rozprostřel si pod sebe malý kobereček, kleknul si na něj a začal se modlit, aby se kůň uzdravil. Kamarádi z Party kluků na něj koukali celí vyjevení, zvlášť když uplynula hodina a půl a Přemek pořád zvedal hlavu nahoru a dolů a vydával při tom táhlé a žalostné zvuky, které se nesly celou Saharou na stovky kilometrů daleko. Do toho skučel kůň se zlomenou nohou, • 98 •
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS179821