98 Stefanovy deníky
V tom okamžiku nakoukla do haly paní Sutherlandová. „Chlapci? Je tu všechno v pořádku?“ „Ano, madam,“ odpověděl zdvořile Damon. „Jen se trochu seznamujeme.“ Ukázal na dveře do kuchyně a lehce se uklonil. „Po tobě, Stefane.“ S Damonem v patách jsem se neochotně vrátil do kuchyně. „Takže zítra si vyzvedneme naše obleky,“ řekl Damon. Předstíral, že pokračujeme v nudném rozhovoru z haly. Naši hádku o bohatství lidí v místnosti radši nedokončil. „Stefane, měli bychom být sladění! Bridget, nevyprávěla jsi včera večer, jak někdo, už si nepamatuju kdo, oblékl na jiné svatbě svoji sestru stejně? Do hedvábí, nebo tak?“ On věděl jak. Byl to můj bratr a přesně věděl, jak mě trápit. Věčně. „Ano, samozřejmě, Damone,“ odpověděla Bridget se spokojeným úsměvem a otočila se ke mně. „Stefane, tohle musíš slyšet. Přemýšlela jsem, že bychom s Lydií měly být stejné, ale nejsem si jistá, jestli by výsledek byl tak vzrušující, protože s Lydiinou postavou…“ Pomalu jsem se sesunul. Byl jsem zahlcen jejími slovy – i vědomím, že Damon měl pravdu. Svého bratra jsem nikdy nedokázal zastavit, zvlášť když na tom nejvíc záleželo.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS179800