98 Stefanovy deníky
dřív nepoznal. Věděl jsem, že jsem uzdraven. Rosalyn byla jen vzdálenou vzpomínkou, postavou ve špatném příběhu, který jsem jednoduše vytlačil ze své mysli. Teď jsem měl hlavu plnou myšlenek na Katherine: jak zatáhla závěsy, protože letní bouřka přinesla kroupy, které bubnovaly na okna, jak dovolila mým rukám, aby zkoumaly její nádherné tělo. V jednom okamžiku, když jsem jí hladil krk, jsem se dotkl modrého náhrdelníku s medailonkem, který pořád nosila. Chtěl jsem ho roze pnout, ale Katherine mě prudce odstrčila. „Ne!“ řekla ostře. Ruce jí vylétly k zapínání, aby se přesvědčila, že je všechno v pořádku. Jakmile však vráti la šperk na místo v prohlubni krku, pokračovala v líbání. Musel jsem se červenat, když jsem si vzpomněl na ostatní místa, kterých jsem se směl dotýkat. Vstal jsem z postele, došel k umyvadlu a opláchl si obli čej. Podíval jsem se do zrcadla a usmál se. Tmavé kruhy pod očima zmizely a přejít z jedné strany místnosti na druhou už pro mě nebylo namáhavé. Oblékl jsem si vestu, tmavě modré jezdecké kalhoty a opustil dusné pokoje. „Pane?“ zastavil mě na schodech Alfred. Držel stří brný tác – moji snídani. Rty se mi zkroutily odporem. Jak jsem mohl celý minulý týden ležet v posteli, když tu byl celý svět, který jsem mohl objevovat s Katherine? „Jsem v pořádku, díky, Alfrede,“ řekl jsem a vzal scho dy po dvou. Včerejší bouřka zmizela stejně rychle, jak
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS179798