98 Upíří deníky
a že Damon vystopuje a stáhne zaživa kůži z každého, kdo by ji byť jen vyrušil z odpočinku… a teprve pak toho provinilce opravdu potrestá. Pak Damon letěl několik kilometrů k jihu v podobě havrana, našel putyku, kde se napájelo několik vlkodlaků, které obsluhovalo několik pěkných barmanek, a pak se rval do krve až do rána. Ale ani to ho nerozptýlilo – ne dost. Brzy ráno se vrátil zpátky a uviděl svá ochranná zaříkání kolem auta nadranc. Než stihl zpanikařit, uvědomil si, že je Elena zlomila zevnitř. A on to nepoznal ani na dálku, protože to učinila s mírumilovným úmyslem a nevinným srdcem. Pak se objevila samotná Elena. Přicházela po břehu potoka a vypadala svěže a odpočatě. Damon nebyl mocen slova jen při pouhém pohledu na ni. To kvůli jejímu půvabu, její kráse a její nesnesitelné blízkosti. Cítil její čerstvě umytou pleť a nedokázal se ovládnout, aby záměrně nevdechoval stále dokola její jedinečnou vůni. Nevěděl, jak tohle dokáže vydržet celý další den. Vtom dostal nápad. „Chtěla by ses naučit něco, co ti pomůže ovládat tu tvoji auru?“ zeptal se, když ho míjela na cestě k autu. Elena po něm vrhla postranní pohled. „Takže ses rozhodl se mnou zase mluvit? Mám omdlít radostí?“ „No – něco takového dovedu vždycky ocenit… “
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS179796